Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2030/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Václava Němce, zastoupeného Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Slezská 1, Praha, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2014 č. j. -42, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013 č. j. -33 a rozhodnutí České právy sociálního zabezpečení ze dne 9. 1. 2012 č. j. 501026355/315-PZ, a o návrhu na zrušení , o důchodovém pojištění, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení , a d (dále jen ""). Spolu s ústavní stížností podal návrh na zrušení , o důchodovém pojištění, či případně "předmětných ustanovení".

Rozsudkem Městského soudu v Praze byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 1. 2012, kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 6. 2012, jímž byl stěžovateli přiznán starobní důchod ve výši 11 882,- Kč měsíčně podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o důchodovém pojištění"). Kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze zamítl Nejvyšší správní soud jako nedůvodnou.

Předmětem kasační stížnosti stěžovatele byla otázka, zdali je ústavně konformní vycházet z formule pro výpočet výše důchodu podle ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 29. 9. 2011, když Ústavní soud vydal dne 23. 3. 2010 nález

sp. zn.

, kterým uvedené ustanovení označil za protiústavní a ke dni 30. 9. 2011 ho zrušil. Nejvyšší správní soud konstatoval, že Ústavní soud v uvedeném nálezu s ohledem na složitost celé problematiky a na připravovanou reformu důchodového systému odložil vykonatelnost svého rozhodnutí do 30. 9. 2011 s tím, že zrušované ustanovení zůstává do té doby aplikovatelné (bod 99 nálezu

sp. zn.

). Výpočet výše důchodu podle ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, ve znění do 29. 9. 2011, v mezidobí od vydání nálezu do nabytí jeho účinků je proto zákonným a ústavně konformním postupem v souladu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v situaci, kdy sám Ústavní soud výslovně ponechal ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, ve znění do 29. 9. 2011, pro mezidobí za aplikovatelné, postupoval Městský soud v Praze správně, pokud z něho při přezkumu správního rozhodnutí vycházel. Pokud Ústavní soud přímo ve svém nálezu prohlásil ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění za protiústavní, ale z důvodu zachování právní jistoty a celistvosti právního řádu umožnil pro mezidobí jeho aplikaci, není důvod k opětovnému předložení věci Ústavnímu soudu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky předestřené již v kasační stížnosti. Uvádí, že novela zákona o důchodovém pojištění ponechala protiústavnost vyměřeného starobního důchodu u části pojištěnců a znamená nerovné postavení skupiny pojištěnců s vyměřeným starobním důchodem do 29. 9. 2011, a diskriminaci ve smyslu a 3y, při setrvávajícím porušení y, kdy i on se cítí takto poškozen. Podle stěžovatele zákonodárce nevyhověl v plném rozsahu nálezu

sp. zn.

, když zcela opominul práva části pojištěnců a nesplnil tak požadavek Ústavního soudu, aby novela zákona o důchodovém pojištění naplňovala , a y.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. y) a nepředstavuje další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti soudů ve věcech civilních, trestních a správních je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace podústavního práva soudy ve věcech civilních, trestních a správních zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Otázkou aplikovatelnosti ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění se Ústavní soud zabýval ve výše uvedeném nálezu

sp. zn.

a vyjádřil se i k postupu správních soudů při aplikaci uvedeného ustanovení v usnesení

sp. zn.

. V tomto usnesení Ústavní soud konstatoval, že "otázkou souladu ustanovení s ústavním pořádkem (...) se Ústavní soud zabýval v opakovaně zmiňovaném nálezu

sp. zn.

ze dne 23. 3. 2010, a v rámci konkrétní kontroly ústavnosti rozhodné ustanovení , o důchodovém pojištění, zrušil dnem 30. 9. 2011. ...I když Ústavní soud přistoupil v rámci konkrétní kontroly norem k zrušení ustanovení z důvodu, že na jeho základě docházelo k nepřípustným zásahům do základních práv a svobod jednotlivce, přesto nezpochybnil jeho další aplikaci pro právní vztahy, jež vznikly za jeho účinnosti do 30. 9. 2011 (naopak výslovně uvedl, že "zrušovaná ustanovení zůstávají do stanovené doby aplikovatelná"). Jinými slovy, i zde se uplatní jako určující principiální nepřípustnost retroaktivního účinku derogace rozhodného ustanovení právního předpisu, resp. vyslovení jeho protiústavnosti ve vztahu k předtím založeným právním vztahům [blíže zejména nález

sp. zn.

ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.); nález

sp. zn.

ze dne 18. 12. 2007 (N 228/47 SbNU 983)]."

Soudy a správní orgány při aplikaci ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 30. 9. 2011, postupovaly v dané věci v souladu s výše uvedenými závěry Ústavního soudu. Ústavní soud neshledal důvod, proč by se od uvedených závěrů v nyní posuzované věci odchýlil. Napadená rozhodnutí jsou řádně, pečlivě a srozumitelně odůvodněna a Ústavní soud na ně v dalším odkazuje.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Stěžovatelův návrh na zrušení , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, či případně jeho "předmětných ustanovení", pak jako návrh akcesorický podle ustálené judikatury sdílí právní osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu