Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2459/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Erika Navrátila, zastoupeného JUDr. Petrem Dítě, advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 19, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2013 č. j. -1019 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 4. 2014 č. j. -1045, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení a d (dále jen " ").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele, aby výživné stanovené jeho otci naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2010 č. j. -618 částkou 18 000,- Kč měsíčně bylo zvýšeno na částku 230 000,- Kč měsíčně.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že prokazatelně doložil náklady zvýšené s ohledem na studium na vysokých školách a svůj zdravotní stav, naopak na straně žalovaného (otce) došlo prodejem obchodního podílu k výrazné změně v majetkových poměrech. Podle stěžovatele se obecné soudy řádně nezabývaly otázkou majetkových poměrů jeho otce, čímž vybočily z ústavně konformní interpretace vyživovací povinnosti rodičů k dětem a zasáhly do práva stěžovatele podle y. Konkrétně stěžovatel polemizuje se závěrem obecných soudů o vyplacení ceny za převod obchodního podílu společnosti Adriana - výrobce těstovin s. r. o. otci, z čehož především dovozoval navýšení jeho příjmů jako hlavní důvod k podání žaloby.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Dospěl poté k závěru, že jde návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

V souzené věci odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, který po rozsáhlém dokazování dospěl k závěru, že žalovanému žádná finanční částka za převod obchodního podílu vyplacena nebyla. Po zhodnocení pravidelných příjmů a výdajů i majetkových poměrů žalovaného soud vyhodnotil jeho schopnosti a objektivní možnosti jako dostačující pro hrazení dosud stanoveného výživného. Oba soudy dospěly k závěru, že v možnostech a schopnostech žalovaného není hradit zvýšené výživné požadované stěžovatelem. Soudy přitom vzaly v potaz i nadstandardní majetkové poměry stěžovatele a rozsáhlý majetek jeho matky.

Ústavní soud ověřil, že soudy obou stupňů svá rozhodnutí dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnily, přičemž odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, které se následně staly obsahem ústavní stížnosti. Argumentaci odvolacího soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou, jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.

Ústavní soud tak dospěl k závěru, že soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté y, jejich rozhodnutí nelze označit za svévolná, jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti a nemělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu