Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 630/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) O. T., 2) nezletilé E. M. a 3) nezletilého E. M., všichni st. příslušnost Arménská, zastoupených Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2013 č. j. -34 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2013 č. j. -19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů ve správním soudnictví, a to pro tvrzené porušení jejich ústavně zaručených práv, spočívající v porušení a d (dále jen " ") a pro porušení práva na spravedlivý proces podle y. Konkrétně stěžovatelé vytýkají porušení svých procesních práv v řízení před správním orgánem, když se tento nevypořádal s obsahem jejich vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí.

Napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu stěžovatelů proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 10. 4. 2013 č. j. OAM-99/ZA-ZA06-ZA 14-2013, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelů o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle , o azylu, neboť "neshledal právní ani skutkové pochybení v posouzení projednávané věci ze strany žalovaného". Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelů jako nepřijatelná, neboť podle Nejvyššího správního soudu "námitky, jež stěžovatelé učinili předmětem sporu, byly v ustálené a jednotné judikatuře zdejšího soudu řešeny a krajský soud se nedopustil žádného pochybení, které by mohlo vést k jinému rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost kasační stížnosti".

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal obě napadená rozhodnutí soudů ve správním soudnictví a konstatuje, že neshledal takové vady, které by, jak tvrdí stěžovatelé, nepřípustně postihly některé z jejich ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo byly v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Není přitom v pravomoci Ústavního soudu přehodnocovat závěry soudů ve správním soudnictví, pokud jde o výklad podústavních norem, jestliže tyto závěry nepředstavují nepřípustný zásah do ústavně zaručených práv a svobod.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí soudů ve správním soudnictví je zřejmé, že se tyto soudy zevrubně zabývaly mj. i otázkou, zda stěžovatelé měli v řízení před správním orgánem dostatečný prostor pro sdělení všech relevantních skutečností a vyjádření se k podkladům správního rozhodnutí.

Ústavní soud se přitom ztotožňuje se závěry správních soudů, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany je především na žadateli, aby uvedl relevantní skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany. V posuzované věci žadatelé takové skutečnosti neuvedli a proti rozhodnutí správního orgánu také neuplatnili ve správní žalobě ani v kasační stížnosti žádné konkrétní výhrady. Nejinak je tomu ostatně i v posuzované ústavní stížnosti.

Z těchto důvodů Ústavní soud nemůže dát stěžovatelům v jejich ústavní stížnosti za pravdu.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu