Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2505/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ilony Dočkalové, zastoupené JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Chropyně, Masarykova 12, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 6. 2014, č. j. -60 a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 5. 2014, č. j. -51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v její občanskoprávní věci, neboť jejich vydáním mělo dojít k porušení jejích základních práv zaručených a d.

Obecné soudy opakovaně rozhodovaly o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků, a ve výsledném vyznění, založeném napadenými usneseními, jí přiznaly osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny. Stěžovatelka je však toho názoru, že jí mělo být přiznáno osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek zcela, a z toho, že se soudy s jejím názorem neztotožnily, dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Ze samotné ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka vnímá rozhodnutí obecných soudů jako citelný zásah do své osobní a majetkové sféry, avšak nepředkládá žádné konkrétní argumenty, které by správnost rozhodnutí soudů zpochybňovaly. Jestliže tak nečiní ani v rovině práva podústavního, tím méně je z ústavní stížnosti možné dovodit opodstatněnost tvrzení, že došlo k porušení jejích základních práv a svobod a že je dán důvod pro zásah z pozice orgánu ochrany ústavnosti, tj. Ústavního soudu. Obecné soudy svá rozhodnutí obšírně a srozumitelně odůvodnily, jejich závěry vyznívají přesvědčivě a jsou obhajitelné.

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

Z důvodů, které byly výše uvedeny, je tomu tak i v dané věci, a Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle označeného ustanovení usnesením odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu