Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2807/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Smrže, zastoupeného JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ruská 87/11, proti usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 12. června 2014 č. j. OKFK-998-461/TČ-2012-200221 a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 14. července 2014 č. j. VZV 12/2014-342, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 20. srpna 2014 návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo být stíhán pouze v souladu se zákonem, zakotvené v d.

2. Napadená rozhodnutí se týkají zahájení trestního stíhání proti stěžovateli, který se dle vyšetřovacích orgánů měl dopustit zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti ve smyslu ustanovení a b), odst. 4 písm. a), b) a c) a trestného činu neoprávněného podnikání ve smyslu ustanovení a odst. 2 písm. b) , všech spáchaných ve spolupachatelství s dalšími čtyřmi obviněnými. Této trestné činnosti se měli obvinění dopouštět, stručně řečeno, tím, že většinou osobám cizí státní příslušnosti poskytovali služby odpovídající službám, k jejichž provozování je třeba povolení České národní banky, spočívající v převodech velkých finančních částek do zahraničí.

3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

4. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti je zcela totožná s odůvodněním ústavní stížnosti podané dalším obviněným v předmětném řízení a zastoupeném totožnou právní zástupkyní. Ústavní soud proto stran stěžovatelovy argumentace i podrobného odůvodnění odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti odkazuje na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 30. září 2014

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz), kterým byla uvedená ústavní stížnost stěžovatelova spoluobviněného odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

5. Pro stručnost postačí na tomto místě uvést, že ani ve stěžovatelově případě neshledal Ústavní soud důvod odchýlit se od ustáleného závěru jeho rozhodovací činnosti, spočívajícího v maximální zdrženlivosti Ústavního soudu, pokud jde o přezkum v přípravné fázi trestního řízení vydaných rozhodnutí, kterými není bezprostředně omezeno některé základní právo či svoboda obviněných osob. Taková rozhodnutí by se cítil Ústavní soud povinen zrušit pouze v případě na první pohled zjevné svévole rozhodujících orgánů, tedy zejména v případech zcela absentujícího odůvodnění jejich postupu. K tomu však ve stěžovatelově případě nedošlo, neboť odůvodnění napadených rozhodnutí jsou logicky a srozumitelně odůvodněna. Odstranění stěžovatelem tvrzených nesrovnalostí nemůže být předmětem kasační činnosti Ústavního soudu, nýbrž úkolem orgánů činných v trestním řízení v dalších fázích vyšetřování. Pro podrobnosti odkazuje Ústavní soud na odůvodnění výše uvedeného usnesení.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu Ústavního soudu