Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 693/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Juraje Rataje, zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -98 ze dne 11. prosince 2013 takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho základního práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného y základních práv domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen " "). Současně stěžovatel Ústavnímu soudu navrhl, aby postupoval ve smyslu o Ústavním soudu.

Napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu žalobu směřující proti České spořitelně, a. s. (dále jen "žalovaná") na zaplacení částky 1.416,- Kč s příslušenstvím, nárokovanou z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout tím, že stěžovateli bez právního důvodu účtovala poplatek za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 59,- Kč měsíčně, a dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6.292,- Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že se nedostatečně zabýval tvrzeními a námitkami, které stěžovatel v řízení uplatnil, mnohé námitky naprosto pominul, jeho skutková zjištění jsou v hrubém rozporu s provedenými důkazy, a to vše bez dostatečného, srozumitelného a přesvědčivého odůvodnění. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále vysvětluje, proč danou věc nelze považovat za bagatelní a vytýká, že nedostatečně zhodnotil zásadu ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nesprávně posoudil otázku platnosti ujednání o předmětném poplatku z hlediska jeho určitosti a srozumitelnosti a rozporu s dobrými mravy, nevyložil pochybnosti vzniklé při výkladu smluvních ujednání ve prospěch spotřebitele a nesprávně posoudil zhoršení postavení spotřebitele podle uzavřené smlouvy oproti postavení spotřebitele podle zákona. Za zcela zásadní považuje stěžovatel dále námitku, že ve smlouvě sice je uvedena RPSN na jeho spotřebitelský úvěr, která činí 18,64 %, ale předmětný poplatek do této RPSN není zahrnut. Pokud smlouva nesplňuje tento požadavek, který je stanoven ust. , stávají se podle stěžovatele taková ujednání automaticky neplatnými v návaznosti na ust. cit. zákona. Stěžovatel nesouhlasí ani s rozhodnutím, kterým bylo žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie, tak i z hlediska stížnostních námitek v podstatné části identifikuje s ústavní stížností jiného stěžovatele, o které již Ústavní soud rozhodl nálezem

sp. zn.

ze dne 10. dubna 2014 (dostupný na adrese http://nalus.usoud.cz, event. www.usoud.cz) tak, že ji z části jako nedůvodnou zamítl a zčásti jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Vzhledem k tomu, že se tak stalo z důvodů, které plně dopadají i na souzenou věc, Ústavní soud stěžovatele pro stručnost především odkazuje na odůvodnění uvedeného nálezu.

Jedinou podstatnou otázkou dotčenou námitkami stěžovatele, kterou se Ústavní soud ve výše uvedeném nálezu nezabýval, je otázka neplatnosti ujednání o předmětném poplatku, pokud tento poplatek není zahrnut do RPSN uvedené ve smlouvě o úvěru. Ústavní soud však ani této námitce stěžovatele nepřisvědčil, neboť takovéto ujednání není podle ust. neplatné automaticky (jak se stěžovatel mylně domnívá), nýbrž takovéto ujednání se stává neplatným s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Stěžovatel však netvrdí a nevyplývá to ani z obsahu spisu, že tak stěžovatel před podáním žaloby, tedy před úhradou jakéhokoli ze žalobou nárokovaného měsíčního poplatku za správu a vedení jeho úvěrového účtu žalované, učinil. Tato námitka stěžovatele tak neměla podle náhledu Ústavního soudu v projednávané věci relevanci.

K namítanému nedostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí Ústavní soud podotýká, že z požadavků kladených na řádné odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že potřebná míra podrobnosti, s jakou se soud vypořádá s jednotlivými argumenty, se odvíjí mimo jiné i od relevance konkrétního argumentu. Ve věci stěžovatele bylo navíc postupováno dle ust. . Za těchto okolností považuje Ústavní soud odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí za řádné a dostatečné.

Ústavní soud tedy uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nezjistil, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. odmítnout. Jestliže pak ústavní stížnost nebyla způsobilá věcného projednání, nebylo možné rozhodnout ve smyslu ust. a návrh stěžovatele na projednání jeho věci jako naléhavé sdílí osud odmítané ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu