Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1958/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky TOI TOI, sanitární systémy, s. r. o., IČ: 495 51 655, se sídlem Slaný, Pražská 264, zastoupené Mgr. Ivem Siegelem, advokátem, se sídlem Praha 1, Školská 38, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 4. 2014 č. j. -68, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroků III., IV., VII., VIII., IX. a X. v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu z důvodu tvrzeného porušení jejího práva na spravedlivý proces garantovaného v y a dále a 4, a a 2 d; podle stěžovatelky došlo i k porušení zásady vyjádřené v jejím .

Stěžovatelka obecnému soudu zejména vytýká, že odmítl provést výslech jí navrženého svědka a spokojil se s provedením důkazu čtením protokolu o jeho výslechu v jiném, byť obdobném řízení, čímž jí odepřel možnost efektivní procesní obrany, a porušil tím i právo na zákonného soudce, neboť dokazování, hodnocení důkazů a odpovídající skutkové závěry učinil jiný soudce než rozhodující v dané věcí, a konečně tak obešel též pravidla o koncentraci řízení, jelikož okamžik koncentrace byl de facto posunut ještě před počátek řízení. Tím, že tento listinný důkaz provedl z vlastní iniciativy, obecný soud nerespektoval ani zásadu rovnosti účastníků řízení, jestliže důkaz provedl z vlastní iniciativy. Také odůvodnění napadeného rozhodnutí pokládá stěžovatelka za vadné, protože "na dvou místech" toliko odkazuje na odůvodnění rozsudku jiného. Zásah do základních práv stěžovatelky má konečně představovat i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, což stěžovatelka zdůvodňuje odkazem na judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. formulářových žalob.

Ústavní soud pravidelně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost, resp. námitky tam vznesené, v ústavněprávní rovině neobstály.

To je v dané věci významné proto, že dne 15. 7. 2014 Ústavní soud usnesením

sp. zn.

(dostupné na http://usoud.nalus.cz) identicky odůvodněnou ústavní stížnost stěžovatelky odmítl, a k jednotlivým námitkám, jež stěžovatelka nyní jen opakuje, se podrobně vyjádřil. Vzhledem k tomu, že šlo o řízení mezi totožnými účastníky, lze na toto usnesení v úplném rozsahu odkázat, neboť je stěžovatelce, Okresnímu soudu v Kladně i Mgr. Anně Větrovské jako vedlejší účastnici známo. Nic z toho, co stěžovatelka tvrdí jako porušení procesního práva jím evidentně není, a do podrobností již zacházet netřeba.

Nad rámec námitek, s nimiž se Ústavní soud již tam vypořádal, vytýká stěžovatelka i nepřípustně formální výkon spravedlnosti spočívající v nedostatečném odůvodnění napadeného rozhodnutí, jestliže v části pouze odkazuje na jiný rozsudek v právně a skutkově totožné věci (stěžovatelka se dovolává nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2014

sp. zn.

, kde se mimo jiné uvádí, že "Z odkazu na soudní rozhodnutí, ze kterého navíc nevyplývá, zda a z jakých důvodů se s ním odkazující soud ztotožnil, není totiž zřejmé, jakými úvahami se soud při svém rozhodování řídil, a z jakých předpokladů vycházel"). K tomu je vhodné poznamenat, že ke kolizi s principy spravedlivého procesu tam nedošlo aktem odkazu na jiné rozhodnutí, ale jeho následkem, jestliže přestalo být patrné, jakými úvahami se soud v tom konkrétním případě řídil a z jakých předpokladů vycházel.

O takovou situaci však v dané věci očividně nejde, a postačí opět než odkázat na výše dovolávané usnesení

sp. zn.

. Nalézací soud použil odkaz na odůvodnění předchozího rozsudku dle stejné logiky, kterou se spravuje Ústavní soud i v nyní posuzované věci; jde o větší počet řízení se shodným právním a skutkovým základem a rozhodné závěry jsou v jednotlivých řízeních totožné. Právo na spravedlivý proces promítnuté do požadavku na srozumitelnost a přezkoumatelnost odůvodnění tedy není dotčeno, jestliže soud v jednotlivých dílčích otázkách odkáže na předchozí rozhodnutí, aniž se uchýlil k doslovné citaci odkazovaného textu.

Shrnutím řečeného dospěl Ústavní soud k závěru, že podmínky aplikace shora ohlášeného ustanovení jsou dány, a ústavní stížnost proto jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu