Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3145/14

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Petrem Hanykem, advokátem se sídlem Zborovská 49, Praha 5 - Malá Strana, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014 sp. zn. a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 4. 2014 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, kterými byl uznán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle ve spolupachatelství (v několika skutcích úmyslně společným jednáním jako úřední osoby v úmyslu způsobit jinému škodu a opatřit sobě neoprávněný prospěch vykonávali svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu) a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců.

2. Stěžovatel zejména namítá, že procesními pochybeními obecných soudů došlo k porušení jeho ústavních práv, zejména pak práva na osobní svobodu a v něm zahrnutého práva být stíhán jen z důvodů a způsobem stanoveným zákonem, zakotveného v d (dále jen "Listina), práva na spravedlivý proces dle y, práva vyjádřit se k prováděným důkazům podle y a práva na obhajobu podle y. Tato práva jsou pak podle stěžovatele chráněna i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, stejně tak i Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Stěžovatel poukazuje výslovně na tato pochybení obecných soudů: neposkytnutí zvukových záznamů z hlavních líčení, neprovedení všech navržených důkazů a absence rozhodnutí o neprovedení těchto důkazů, prodlužování procesních lhůt pro GIBS, vadné provedení rekognic.

3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího, pokud již jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.

5. Jak bylo výslovně upřesněno v judikatuře Ústavního soudu, podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti navazující na trestní řízení je podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku [je-li přípustné dle § 265a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád; viz stanovisko pléna sp. zn. ze dne 4. 3. 2014 (40/2014 Sb.)]. Z citovaného stanoviska přitom vyplývá, že vyčerpání dovolání v trestní věci před podáním ústavní stížnosti je nezbytné i v případě, že jsou namítány nedostatky v procesu dokazování, včetně hodnocení důkazů, respektive nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu, tj. porušení práva na spravedlivý proces dotčené osoby.

6. O možnosti podání dovolání, včetně jeho základních náležitostí a dvouměsíční lhůty k jeho podání, byl stěžovatel v napadeném rozsudku městského soudu náležitě poučen. Ostatně stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti uvádí, že si dovolání k Nejvyššímu soudu podal, což Ústavní soud ověřil i z veřejně dostupných pramenů (prostřednictvím internetového portálu Justice.cz, http://infosoud.justice.cz/). S ohledem na výše citované stanovisko pléna Ústavního soudu a na procesní postup stěžovatele je tedy zřejmé, že je nutno považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. za nepřípustnou ve smyslu .

7. Ústavní soud tak uzavřel, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu . Podaná ústavní stížnost proto byla v souladu s jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka