Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2866/14

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Y. B., zastoupené JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem, se sídlem Dukelských hrdinů 696/43, Praha 7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2014 č. j. -433 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2014 č. j. -307, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, kterými byla uznána vinnou ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu jednoho roku a dále jí byla stanovena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené. Stěžovatelka zejména namítá, že jí vina nebyla prokázána bez jakýchkoliv pochybností, a tedy že došlo k porušení zásady in dubio pro reo, a upozorňuje na nedostatky dokazování, nedostatky při zjišťování, respektive vyhodnocování skutkového stavu. V soudním řízení tak mělo dojít k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces dle d.

2. Na některých místech své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že svou stížností směřuje též proti postupu Okresního státního zastupitelství v Ostravě, respektive orgánů činných v trestním řízení v její věci. Z obsahu ústavní stížnosti je však patrné, že fakticky stěžovatelka brojí toliko proti rozhodnutím soudů, které rozhodly o její vině, přičemž předcházející postup okresního státního zastupitelství (včetně podání obžaloby a jejího obsahu) je samozřejmě v napadených rozhodnutích reflektován. Proto byla stěžovatelčina ústavní stížnost Ústavním soudem vyhodnocena jako napadající pouze rozsudek Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu v Ostravě v její věci. Ostatně právě jejich zrušení, spolu s vyslovením porušení jejího ústavně zaručeného práva, stěžovatelka navrhuje v petitu ústavní stížnosti.

3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího, pokud již jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.

5. Jak bylo výslovně upřesněno v judikatuře Ústavního soudu, podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti navazující na trestní řízení je podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku [je-li přípustné dle § 265a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád; viz stanovisko pléna sp. zn. ze dne 4. 3. 2014 (40/2014 Sb.)]. Z citovaného stanoviska přitom vyplývá, že vyčerpání dovolání v trestní věci před podáním ústavní stížnosti je nezbytné i v případě, že jsou namítány nedostatky v procesu dokazování, včetně hodnocení důkazů, respektive nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu, tj. porušení práva na spravedlivý proces dotčené osoby.

6. O možnosti podání dovolání, včetně jeho základních náležitostí a dvouměsíční lhůty k jeho podání, byla stěžovatelka ostatně v napadeném rozsudku krajského soudu náležitě poučena. Jak však bylo zjištěno z veřejně dostupných pramenů (prostřednictvím internetového portálu Justice.cz, http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp) a potvrzeno dotazem u Okresního soudu v Ostravě, přičemž ani obsah ústavní stížnosti nesvědčí o opaku, stěžovatelka si dosud dovolání ve své věci nepodala.

7. Ústavní soud tak uzavřel, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu . Podaná ústavní stížnost proto byla v souladu s jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. září 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka