Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 997/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudkyně Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Taťány Mejzrové a 2) Gennadije Šustrova, obou zastoupených Mgr. Hynkem Peroutkou, advokátem v Praze 1, Na Příkopě 15/583, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 8. 2009 č. j. -71, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2010 č. j. -149 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012 č. j. -255, v řízení o zaplacení částky 1 353 737,90 Kč s příslušenstvím, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Českomoravské stavební spořitelny, a. s., se sídlem Vinohradská 3218/169, Praha 10, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Výše označení stěžovatelé podali ve lhůtě prostřednictvím právního zástupce a po vyčerpání všech předchozích procesních prostředků ústavní stížnost, v níž vytýkali obecným soudům protiústavní zásah do práva na spravedlivý proces a na pokojné užívání majetku podle y, a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i do Dodatkového protokolu č. 1 k této Úmluvě.

Stěžovatelé žádali, aby Ústavní soud zrušil rozsudky prvostupňového, odvolacího i dovolacího soudu.

Předmětem řízení před obecnými instancemi byla žaloba o zaplacení částky 1 353 737,90 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky vzniklé poté, co vedlejší účastník jako smluvní partner a poskytovatel úvěru od smlouvy odstoupil a vyvolal tak splatnost celé jistiny spolu s příslušenstvím. Vedlejší účastník se konkrétně domáhal vůči žalovaným úhrady zůstatku úvěru ze Smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0365860-6-01 ze dne 25. 8. 2004. Vedlejší účastník odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 20. 11. 2007 adresovaným žalovaným. Stěžovatelé již v řízení před obecnými soudy namítali neúčinnost odstoupení od smlouvy a neplatnost tohoto odstoupení. Neplatnost odstoupení pro neurčitost měla být dána proto, že dopis se omezuje na formulaci o neplnění povinností podle úvěrové smlouvy a neuvádí žádný konkrétní důvod odstoupení. Neúčinnost odstoupení vedlejšího účastníka měla vzniknout z toho důvodu, že právní úkon nebyl stěžovatelům doručen, resp. nedošel do sféry jejich dispozice. Pošta totiž nedoručila dopis na adresu stěžovatelů uvedenou již v úvěrové smlouvě (X1), ani nebyla na uvedené adrese zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Dojití dopisu do sféry dispozice stěžovatelů nemohlo založit adresování (a zanechání výzvy) dopisu do jejich P.O.Boxu, který však nebyl zřízen pro stěžovatele, ale pro právnické osoby a do boxu měly přístup i jiné osoby než stěžovatelé.

Obvodní soud pro Prahu 10 žalobě vedlejšího účastníka vyhověl a konstatoval oprávněnost jeho žalobních důvodů. K odvolání žalovaných, tedy nyní stěžovatelů, zaujal shodný právní názor v řízení, v němž byl skutkový stav úplně zjištěn, i odvolací Městský soud v Praze. Na základě dovolání žalovaných pak Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl. Nepovažoval důvod odstoupení od smlouvy za nekonkrétní, ale především konstatoval, že právní otázka položená dovolateli - totiž zda účinky dojití adresátovi ve smyslu obč. zakládá rovněž zanechání oznámení o uložení zásilky do poštovního boxu odlišného od adresy, která měla být použita - nemá základ ve zjištěném skutkovém stavu. Podle zjištění v nalézacím řízení totiž bylo dovolatelům do P.O.Boxu X2 běžně doručováno minimálně od roku 2006 a dovolatelé neprokázali svá tvrzení, že box měli zřízen jen pro potřeby právnických osob, jichž jsou společníky a jednateli.

K ústavní stížnosti se vyjádřili výše označení účastníci řízení. Všechny tři obecné soudy argumentovaly obdobně jako v odůvodnění svých rozhodnutí, poukázaly na jejich správnost a navrhly, aby ústavní stížnosti nebylo vyhověno. Vedlejší účastník, kterým byl smluvní partner stěžovatelů a žalobce v civilním sporu, se práva být vedlejším účastníkem vzdal.

II.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelé namítají porušení práva na spravedlivý proces, které mělo podle jejich tvrzení spočívat v nesprávné hmotněprávní kvalifikaci nároku v civilním řízení, též v nesprávném použití procesního předpisu (vadné doručení) a v protiprávním zásahu do jejich vlastnictví, když navíc stěžovatelé byli v postavení spotřebitelů. S jejich důvody se však nelze ztotožnit.

Vedle oprávněného důvodu výpovědi úvěrové smlouvy, spočívajícího zjevně v přerušení plateb splátek ze smlouvy o úvěru (pročež nelze hovořit o zásahu do práv spotřebitele a vlastníka) je podstatou přezkumu v posuzované věci průběh doručování na adresu obou stěžovatelů.

Je skutečností, že v úvěrové smlouvě byla uvedena zcela konkrétní adresa stěžovatelů, jak je označena též v záhlaví tohoto usnesení. V kontaktu smluvních partnerů i obecných soudů s účastníky řízení však došlo opakovaně k situaci, při níž se stěžovatelům nedařilo jakýmkoli zákonným způsobem doručit na uváděnou adresu bydliště. Naopak doručování do poštovního boxu se ukázalo jedinou možností, jak stěžovatelům doručit a y nezbytné k vedení řízení zaslat do jejich dispoziční sféry.

Ostatně při jednání před prvostupňovým soudem k tomu uvedli samotní stěžovatelé, že jim v roce 2006 exekutor uzavřel byt a zabránil v přístupu do něho. Poté udržovali kontakt se žalobcem telefonicky. Žalovaní sice tvrdili při jednání, že poštovní schránka v domě, kde se nezdržovali, byla funkční a jimi vybírána, to však výsledky doručování před obecnými soudy nepotvrdily. Druhý žalovaný přitom při jednání dne 20. 8. 2009 soudu výslovně uvedl, že "údaje o tom, že je proti nám vedena exekuce nebo že se nezdržujeme v bytě jsme žalobkyni nesdělili, protože jsme řešili jiné věci."

Ústavní soud uzavřel k obdobné otázce doručování v řízení před obecnými soudy ve svém nálezu ze dne 8. 11. 2011

sp. zn.

, že každý adresát je odpovědný za existenci reálné adresy, na které je povinen si zajistit přijímání písemností. Posledně uvedený závěr platí v plné míře pro stěžovatele a vady doručování před obecnými soudy je tak nutné přičíst k jejich tíži.

Z výše uvedených závěrů plyne, že se obecné soudy nedopustily při svém rozhodování libovůle či snad dokonce svévole, která by spočívala v nerespektování kogentní normy či v interpretaci, jež by se dostala do extrémního rozporu s právem a jeho základními principy. Nedošlo tedy k naplnění podmínek, za nichž by aplikace podústavního práva vyvolala následek těch porušení základních práv stěžovatelů, která byla jimi namítána [nález ze dne 2. 3. 2000

sp. zn.

(N 33/17 SbNU 235)].

Z těchto důvodů Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu