Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2403/14

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti nezl. B. D., zastoupené matkou I. K. D., právně zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem Praha 2, Na Slupi 15, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014 č. j. -619 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. prosince 2013 č. j. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. července 2014, která byla podána k poštovní přepravě dne 16. července 2014, se stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva podle a d, podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle a 2 Úmluvy o právech dítěte.

Z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. bylo zjištěno, že v řízení o návrhu otce na úpravu styku ke stěžovatelce, byla usnesením ze dne 2. prosince 2013 č. j. uložena matce stěžovatelky pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč podle , neboť matka stěžovatelky opakovaně neuposlechla příkazu soudu a nedostavila se se stěžovatelkou k jednání soudu, ani na 4 nařízené pohovory stěžovatelky s psycholožkou orgánu sociálně právní ochrany dítěte, přestože zjištění názoru stěžovatelky je podstatné pro toto řízení. Proti tomuto usnesení podala matka stěžovatelky odvolání. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. dubna 2014 č. j. -619 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že matce stěžovatelky uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti popsala průběh řízení, ve kterém byla její matce uložena pořádková pokuta s tím, že svoji oprávněnost k podání ústavní stížnosti odvozuje od skutečnosti, že se prostřednictvím své matky domáhá pouhého slyšení u soudu, jenž projednává návrh otce stěžovatelky na úpravu styku se stěžovatelkou. Stěžovatelka své námitky směřovala k vážnosti podnětu otce k úpravě styku, k účasti orgánu péče o děti v opatrovnických věcech stěžovatelky a ke skutkovým zjištěním soudů obou stupňů.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti, přičemž dovodil, že tomu tak není, neboť stěžovatelka zjevně není k podání ústavní stížnosti oprávněna.

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost slouží k ochraně subjektivního veřejného práva. Jedná se o prostředek individuální právní ochrany a stěžovatel musí být napadeným zásahem orgánu veřejné moci sám postižen. Okruh navrhovatelů v jednotlivých řízeních před Ústavním soudem je přitom vymezen taxativním způsobem. Kdo požadavky nesplňuje ( ), nemůže návrh podat, přičemž návrh není možné podat ani jménem jiné osoby.

Napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto o uložení pořádkové pokuty matce stěžovatelky, která taktéž proti usnesení soudu prvního stupně podala řádné odvolání. I když je stěžovatelka účastnicí předmětného řízení o návrhu otce na úpravu styku ke stěžovatelce, výroky napadených usnesení jsou adresovány toliko matce stěžovatelky, jíž je i uložena povinnost k plnění. Stěžovatelka tak není na svých právech zásahem ve věci rozhodujících soudů bezprostředně dotčena.

Nezbývá než uzavřít, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími nebylo rozhodnuto o právech stěžovatelky ani nebylo zasaženo do jejích základních práv a nesvědčí jí tudíž postavení osoby oprávněné k podání ústavní stížnosti proti napadených rozhodnutím ve smyslu ustanovení .

Vzhledem k těmto důvodům Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 27. srpna 2014

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka