Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2140/14

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HiComp, a.s., se sídlem Husinecká 903/10, Praha 3, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1041/12, 110 00 Praha 1, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. -75, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2014, č. j. -38, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou elektronicky dne 23. 6. 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jejího práva na spravedlivý proces, garantovaného v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost nicméně vykazovala vady, pro které nemohla být projednána, a proto Ústavní soud stěžovatelku vyzval přípisem ze dne 7. 7. 2014 k jejich odstranění. Ústavnímu soudu nebylo především zřejmé, zrušení jakých rozhodnutí se stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti domáhala, neboť o kasační stížnosti proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. -75, Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 23. 4. 2014, č. j. -36, nikoliv rozsudkem č. j. -38, jaký byl uveden v petitu ústavní stížnosti. Tato skutečnost mj. vyplývá i z obsahu totožnou stěžovatelkou podaných ústavních stížností (řízení vedená u Ústavního soudu pod

sp. zn.

a

sp. zn.

), v nichž se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. -75, tentokráte však ve spojení s citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. -36, resp. zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. -58, znovu ovšem ve spojení s nyní napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. -38.

Na uvedenou výzvu Ústavního soudu stěžovatelka reagovala podáním ze dne 23. 7. 2014, v němž sice opravila petit ústavní stížnosti tak, že ústavní stížností se domáhá zrušení "rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. -75, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2014, č. j. -36". Následně však upozornila na skutečnost, že za této situace došlo k mylnému duplicitnímu podání totožné ústavní stížnosti, tj. směřující proti totožným, výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů, a proto navrhla "v případě, že tomu tak opravdu je (...), aby o jedné ústavní stížnosti či

bylo zastaveno řízení."

Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka se v petitu dříve podané ústavní stížnosti (řízení vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

) skutečně domáhá zrušení totožných rozhodnutí obecných soudů, tj. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. -75, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2014, č. j. -36, jako v nyní projednávaném případě, Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatelky "na zastavení řízení", který nelze než interpretovat toliko jako zpětvzetí návrhu ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jakožto jediný možný procesní prostředek v dispozici stěžovatelky, jímž může vyvolat svým návrhem zamýšlený důsledek v podobě zastavení řízení.

Se zřetelem k výše uvedenému proto Ústavní soud podle ustanovení řízení o ústavní stížnosti, vedené pod

sp. zn.

, zastavil, s tím, že nadále bude pokračováno v řízení ve věci ústavní stížnosti brojící proti identickým soudním rozhodnutím, vedeném pod sp. zn.

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2014

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu