Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2559/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, se sídlem 17. listopadu 15/2172, Ostrava - Poruba, zastoupené Mgr. Renátou Prosickou, advokátkou se sídlem 28. října 25, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, směřující proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2014 č. j. -56, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného nákladového výroku rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě (dále jen "nalézací soud"), který byl vydán v jejím soudním sporu o částku 3 594,88 Kč.

2. Nalézací soud s odvoláním na ustanovení ve spojení s stěžovatelce nepřiznal náklady právního zastoupení, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené a navíc stěžovatelka neprokázala, že ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení, zaslala žalované straně předžalobní výzvu. Přiznány jí byly pouze náklady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Podrobnější obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí není třeba blíže rekapitulovat, neboť je stěžovatelce i nalézacímu soudu dobře znám.

3. Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejích práv zaručených , , d (dále jen "") a y (dále jen ""). Uvádí, že s argumentací nalézacího soudu naprosto nesouhlasí a dále rozvádí, proč bylo zastoupení advokátem v dané věci účelné a proč měl soud rozhodnout o přiznání nákladů řízení i bez předžalobní výzvy. Konečně namítá nejednotnost rozhodovací praxe obecných soudů, přičemž vyzývá Ústavní soud k jejímu sjednocení.

4. Po obeznámení se s ústavní stížností a přiloženými rozhodnutími dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud připomíná, že výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (y) stojící mimo soustavu obecných soudů, nelze považovat za nějakou "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí.

6. Při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružné, postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například tehdy, když zjistí, že došlo extrémním způsobem k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu y nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo [viz nález

sp. zn.

ze dne 21. 3. 2006 (N 65/40 SbNU 647)].

7. V projednávané věci Ústavní soud žádné pochybení nalézacího soudu neshledal. Výhrady stěžovatelky k nákladovému výroku nejsou ničím jiným než polemikou s jeho názorem, který však byl z hledisek ústavního práva uspokojivě odůvodněn. Nalézací soud vysvětlil, proč nepovažoval náklady na právní zastoupení za účelně vynaložené a dále zohlednil, že stěžovatelka neprokázala zaslání předžalobní výzvy. Ústavní soud nemá důvod do takto provedeného výkladu podústavního práva zasahovat. K stěžovatelkou namítané rozdílnosti právních názorů obecných soudů nutno konstatovat, že sjednocování judikatury je úkolem Nejvyššího soudu a nikoli soudu Ústavního.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle , o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2014

Vlasta Formánková v. r.

předsedkyně senátu