Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2340/14

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele B. D., zastoupeného JUDr. Oldřichem Filipem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č. j. -322 ze dne 28. dubna 2014 a proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. -299 ze dne 25. února 2014 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i ostatní náležitosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. -299 ze dne 25. února 2014 byl stěžovatel uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že dne 27. června 2011 kolem 19.25 hod. na silnici č. 11/270 v km 24,633 v obci Mimoň, na Kozinově náměstí, za křižovatkou se silnicí č. 11/268, jako službu konající policista řídil služební motorové vozidlo Policie ČR zn. Skoda Octavia, na zákazové červené znamení světelného zařízení dočasně regulujícího průjezd staveništěm kruhového objezdu zastavil v ulici Lužická, načež však za současného spuštění výstražného světelného znamení v úmyslu zastavit řidiče protijedoucího motocyklu zn. Honda VTX 1300S, Pavla K. (jedná se o pseudonym) z důvodu řešení spáchaného přestupku v dopravě, vyjel z řady stojících vozidel přes zákazový červený signál do úseku zúžené vozovky průjezdného pruhu, kde následně špatně vyhodnotil dopravní situaci, vybočil s vozidlem vlevo napříč jízdním pruhem a vjel tak do koridoru jízdy uvedeného motocyklu, kterému tímto vytvořil náhlou překážku, v důsledku čehož došlo k nárazu levé přední části služebního vozidla PČR do levého boku motocyklu, jehož řidič Pavel K. v důsledku střetu utrpěl zranění, a to spirálovou zlomeninu levého bérce (holenní kosti) s omezením na obvyklém způsobu života nutností chůze o berlích a omezením v mobilitě po dobu 16 týdnů a svým jednáním porušil , o silničním provozu. Za uvedený přečin byl stěžovateli uložen podle tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle tr. zákoníku podmíněně odložen a podle tr. zákoníku byla stěžovateli stanovena zkušební doba v trvání dvanácti měsíců. Podle tr. řádu byla stěžovateli napadeným rozsudkem uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Ústí nad Labem, pobočce pro Liberecký a Ústecký kraj, škodu ve výši 13.983,-Kč, poškozenému Krajskému ředitelství policie Libereckého kraje, Odboru specializovaných činností, škodu ve výši 79.525,-Kč a poškozenému Pavlovi K., škodu ve výši 177.480,-Kč.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením č. j. -322 ze dne 28. dubna 2014 podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškozené Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, Regionální pobočka Ústí nad Labem, pobočka pro Liberecký a Ústecký kraj, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, Odbor specializovaných činností a Pavla K. odkázal s nároky na náhradu škody na řízení před jiným příslušným orgánem a dále rozhodl, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.

Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího věcného projednání.

Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). To znamená, že k věcnému projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práva poskytuje, vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle ust. nepřípustná.

Dle ust. v projednávané věci je posledním procesním prostředkem, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, dovolání, přičemž stěžovatel byl dle zjištění Ústavního soudu o možnosti jeho podání řádně poučen. Dále Ústavní soud dotazem na Okresní soud v České Lípě zjistil, že stěžovatel dovolání podal a o tomto dovolání nebylo před podáním ústavní stížnosti rozhodnuto.

Za těchto okolností Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel v projednávané věci před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho ústavní stížnost je tak dle ust. nepřípustná.

Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek ust. , avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. ústavní stížnost jako nepřípustný návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 19. srpna 2014

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka