Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
85091.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 1571/14
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., t.č. Věznice Mírov, zastoupeného JUDr. Taťánou Pazourkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 11/2014 ze dne 21. února 2014 a proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 13/2006 ze dne 10. prosince 2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 13/2006 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že podle ust. § 283 písm. d) tr. řádu se návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 13/2006 zamítá, neboť nebyly shledány důvody obnovy řízení podle ust. § 278 odst. 1 tr. řádu. Stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že v jeho věci byly podmínky obnovy řízení uvedené v ust. §278 odst. 1 trestního řádu naplněny a návrh na povolení obnovy řízení stěžovatele byl důvodný. Napadená rozhodnutí, v nichž obecné soudy naplnění podmínek pro obnovu řízení neshledaly, považuje za nesprávná a spatřuje v nich zásah do svého práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 13/2006 dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle ust. § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 téhož paragrafu musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy ve stížnostním, odvolacím, případně dovolacím řízení, a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.
Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy.
V projednávané věci se obecné soudy podrobně vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi a námitkami stěžovatele, přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo a vycházely z dostatečného množství relevantních podkladů a jejich závěru o tom, že důvody pro povolení obnovy řízení nebyly ve věci stěžovatele naplněny, nemá Ústavní soud rozhodně co vytknout. Samu okolnost, že námitkám stěžovatele nepřisvědčily, nelze v žádném případě považovat za porušení jeho základních práv. Ústavní soud tedy neshledal, že by napadená rozhodnutí obecných soudů vybočila z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení ústavněprávních kautel obsažených v trestněprávních předpisech, a pro stručnost již pouze odkazuje na jejich odůvodnění.
Podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2014
Vladimír Sládeček v.r.
Předseda IV. senátu Ústavního soudu