Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 502/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky SMYK REALITY s.r.o., se sídlem v Praze, Vyšehradská 1349/2, zastoupené Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 7, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -133 ze dne 27. listopadu 2013 a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. -99 ze dne 12. února 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka s odkazem na porušení svých práv na spravedlivý proces a na rovnost účastníků řízení zaručených čl. a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. -73 ze dne 21. května 2012 zrušil rozhodčí nález sp. zn. Rsp. 1216/10 Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 18. listopadu 2010, jímž bylo žalované ENERGO IPT. s.r.o. (dále jen "žalovaná") uloženo zaplatit stěžovatelce částku 8.422.559,87 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a uložil žalované zaplatit stěžovatelce náklady řízení. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zrušení předmětného rozhodčího nálezu zamítl a uložil stěžovatelce zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatelka uvádí, že žalobu na zrušení rozhodčího nálezu podala proto, že rozhodčí soud se v její věci dopustil zásadních pochybení a byly dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. , e) a g) , o rozhodčím a o výkonu řízení (dále jen ""). Krajský soud v Brně po provedeném dokazování žalobě podle stěžovatelky vyhověl, neboť shledal naplnění zrušovacích důvodů dle ust. a e) .

Stěžovatelka má za to, že vady řízení před rozhodčím soudem uvedené stěžovatelkou v žalobě a následných podáních stěžovatelky činěných před odvolacím i dovolacím soudem naplňují charakter procesních vad, pro které bylo na místě rozhodčí nález zrušit, jak správně dovodil Krajský soud v Brně. Postupem odvolacího a dovolacího soudu, které jejímu návrhu nevyhověly, tak bylo podle stěžovatelky zasaženo do jejích výše označených ústavně zaručených práv. Pro toto své tvrzení stěžovatelka předkládá podrobnější argumentaci.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.

Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými vě a Úmluvě. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Rozhodující soudy se v nich vypořádaly dostatečně se všemi rozhodujícími skutečnostmi a jejich závěry nelze rozhodně označit ani za (extrémně) rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak na odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí, jakožto na projev ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování, pouze odkazuje s tím, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nezjistil.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. srpna 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu