Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1703/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Mojmíra Vonky a Oldřicha Vonky, oba zastoupeni JUDr. Petrem Říhou, advokátem se sídlem Palackého nám. 106, Třeboň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2014 č. j. -50, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení a d (dále jen ""), domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto jejich dovolání směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -34 ze dne 30. 8. 2013. Dovoláním napadeným usnesením krajského soudu byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. -18 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh Oldřicha Vonky ml., aby bylo určeno, že důvody pro jeho vydědění uvedené vě o vydědění ze dne 12. 1. 2012 nejsou dány, byla skutečnost, že dědický soud v rozporu s požadavky ustanovení nepoučil žalobce o tom, proti komu má být žaloba podána.

Stěžovatelé Nejvyššímu soudu vytýkají, že se v odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí dovolání dostatečně nevypořádal s jejich argumentací. Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí je stěžovatelům i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelů i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání je založeno na závěru, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení , neboť právní závěr krajského soudu o porušení poučovací povinnosti ve smyslu ustanovení . je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na kterou v odůvodnění rozhodnutí tento soud konkrétně odkázal. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že závěry Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání zásadně (s výjimkou excesů v podobě rozhodovací libovůle či přepjatého formalismu, k nimž v dané věci nedošlo) nepodléhá jeho přezkumné pravomoci. Ústavní soud ani v projednávané věci neshledal důvod, aby z ústavněprávního hlediska zpochybňoval řádně odůvodněný závěr dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání.

Ústavní soud nadto dodává, že v dané věci nejsou námitky o porušení práva na spravedlivý (řádný) proces namístě již z toho důvodu, že o žalobě ve věci samé dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, přičemž stěžovatelé měli a nadále mají možnost uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva.

Nelze odhlédnout ani od toho, že je třeba řízení posuzovat jako celek, a to z hlediska dodržení principů spravedlivého (řádného) procesu ve vztahu ke všem jeho účastníkům a oběma stranám umožnit, aby využily všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Pokud krajský soud dospěl k závěru, že se jednomu z účastníků řízení nedostalo řádného poučení a věc byla vrácena k novému projednání a Nejvyšší soud jeho postup shledal souladným s dosavadní judikaturou, nelze dovozovat neústavnost rozhodnutí pouze z nesouhlasu druhého účastníka s takovýmto názorem soudu. Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou výhradně záležitostí civilních soudů.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu