Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1968/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti obchodní korporace DRUŽBA, stavební bytové družstvo, sídlem Kapucínské nám. 100/6, Brno, zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, sídlem Údolní 5, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2013, č.j. -64, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2013, č.j. -45, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Statutárního města Brno, sídlem Dominikánské nám. 1, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo uvedené v d, když jí bylo odepřeno právo na soudní ochranu. K věci uvedla, že Nejvyšší soud odmítl její dovolání pro nepřípustnost ve smyslu obč. soudního řádu, ve znění platném do 31.12.2013, přičemž stěžovatelka vycházela z poučení uvedeném v rozsudku krajského soudu, že je dovolání přípustné podle obč. soudního řádu. Krajskému soudu pak stěžovatelka vytýká nesprávné posouzení podmínek pro vydání rozsudku pro uznání.

Dříve než může Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je ve smyslu ustanovení nepřípustná.

Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Taková ústavní stížnost je však podle téhož zákona nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Z obsahu návrhu a z předložených písemných podkladů Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem pro uznání ze dne 9.1.2013, č.j. -22, uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce částku 32 364,- Kč s příslušenstvím oproti vydání id. 19433/19911 individualizovaného pozemku v kat. úz. Starý Lískovec. Vedlejší účastník podal proti rozsudku soudu I. stupně odvolání, v němž namítal, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Krajský soud dospěl k závěru, že v dané věci by nemohl být schválen smír ve znění žalobního petitu, neboť stěžovatelka nemůže vydat vedlejšímu účastníkovi podíl 19455/19991 na předmětném pozemku, neboť takový podíl nevlastní; z tohoto důvodu krajský soud shledal, že není možno vydat rozsudek pro uznání, proto změnil rozsudek městského soudu tak, že se rozsudek pro uznání nevydává, a věc vrátil městského soudu k projednání. Účastníky řízení poučil o možnosti podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 obč. soudního řádu. Této možnosti stěžovatelka využila, její dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 238 odst. 1 písm. d) obč. soudního řádu (v tehdejším znění), protože bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč. Na tomto základě je tak zřejmé, že stěžovatelkou napadená rozhodnutí (tj. usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu) nejsou rozhodnutími o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (viz , o Ústavním soudu); spor mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem se nachází ve fázi řízení před soudem I. stupně, nebylo tak pravomocně rozhodnuto o nároku stěžovatelky.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům byla stěžovatelčina ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh nepřípustný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2014

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj