Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1725/14

Ústavní soud rozhodl dne 24. července 2014 soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Večeři, zastoupeného Mgr. Liborem Knotem, advokátem, AK se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 458, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2014 č. j. -136, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností doručenou dne 19. 5. 2014 a doplněnou dne 9. 7. 2014 se Josef Večeřa (dále jen "povinný" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, v řízení pro 51 400,- Kč s příslušenstvím.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 3. 12. 2013 usnesením č. j. 103 EX 26437/10-120 JUDr. Tomáš Vrána, soudní exekutor Exekutorského úřadu se sídlem v Přerově, podle ustanovení § 54 odst. 1 ex. řádu odmítl návrh povinného na odklad exekuce s tím, že byl neurčitý, nebyl doložen listinami a nebylo možno ho posoudit ani jako návrh na zastavení exekuce.

Dne 10. 4. 2014 usnesením č. j. -136 Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") k odvolání povinného usnesení soudního exekutora ze dne 3. 12. 2013 č. j. 103 EX 26437/10-120 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Stěžovatel s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a byl toho názoru, že se jeho návrhem na zastavení exekuce měl a mohl odvolací soud věcně zabývat; pokud tak nepostupoval, porušil prý stěžovatelovo základní právo na spravedlivý proces dle d.

Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadeného blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

II.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením výslovně vyloučena.

V projednávaném případě je evidentní, že ústavní stížností napadené zrušovací usnesení není rozhodnutím konečným, a že proti následnému rozhodnutí soudního exekutora bude moci stěžovatel podat odvolání, shledá-li pro to důvody. Ústavní stížnosti je z tohoto důvodu nepřípustná ve smyslu .

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2014

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj