Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1575/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti A.A.R. Centrum, spol. s r.o., IČ: 25596845, se sídlem v Brně, Bohuslava Martinů 49, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014 č. j. -113, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. listopadu 2012 č. j. -82 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2012 č. j. -49, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a obchodní společnosti Technické sítě Brno, akciové společnosti, IČ: 25512285, se sídlem v Brně, Barvířská 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Shrnutí věci

1. Včas podanou a z hlediska formálních náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. května 2014, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví označených rozsudků z důvodu porušení svého základního práva vlastnit majetek podle d.

2. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. listopadu 2012 č. j. -82 byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2012 č. j. -49, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala povolení vkladu práva odpovídajícího věcnému břemenu podle smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne 15. července 2005 mezi vedlejší účastnicí jako povinnou a stěžovatelkou jako oprávněnou. Obsahem této smlouvy byla povinnost strpět na nemovitosti označené jako "nadzemní část kolektoru - nadstavba nad vyústěním kolektorové šachty Š4 a vstupu do kolektoru "Tatranská" na pozemku parc. č. X1 umístění budovy č. p. X2 na pozemcích parc. č. X1, parc. č. X3 a parc. č. X4. Podle názoru obou soudů bránila zápisu práva odpovídajícímu věcnému břemenu do katastru nemovitosti překážka stavu zápisů podle , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Ke dni uzavření smlouvy ani ke dni podání návrhu na vklad práva věcného břemene dne 1. října 2010 totiž nebyla žádná výše uvedeným způsobem označená nemovitost v katastru nemovitostí evidována. Z přitom jednoznačně vyplývá, že právo odpovídající věcnému břemenu lze k nemovitostem specifikovaným v zákona České národní rady č. , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), zapsat pouze tehdy, pokud tyto nemovitosti jsou v katastru evidovány.

3. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud zamítl rozsudkem ze dne 26. února 2014 č. j. -113. V něm kromě jiného uvedl, že při zřízení věcného břemene a při nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o zřízení věcného břemene představuje tzv. titulus adquirendi, I když z ní vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke zřízení věcného břemene a nabytí práva odpovídajícímu věcnému břemeni podle ní ještě nedochází. To nastává až tehdy, naplní-li se stanovený právní důvod nabytí tohoto práva. Jakkoliv právní způsob vzniku věcného břemene a práva odpovídajícího věcnému břemeni představuje podle větě třetí , účinného do 31. prosince 2013, vklad práva do katastru nemovitostí, uvedené může platit jen u nemovitostí, které se v něm evidují. V opačném případě, i když by se jednalo o věci v právním slova smyslu, takovýto vklad nemůže být proveden. Podle Nejvyššího soudu právní účinky smlouvy o zřízení věcného břemene spočívající ve zřízení věcného břemene a v nabytí práva odpovídajícímu věcnému břemeni, nejsou-li tzv. služebná nemovitost nebo tzv. panující nemovitost nebo alespoň jedna z nich evidovány v katastru nemovitostí, nastávají - bez ohledu na jinak vyžadovaný vklad práva do katastru nemovitostí - již dnem účinnosti smlouvy.

4. Stěžovatelka se domnívá, že obecné soudy uvedenými rozsudky porušily její základní právo vlastnit majetek, když nerespektovaly zákonná pravidla a neumožnily jí řádné nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni. V této souvislosti odkazuje na obsah svých podání v řízení před obecnými soudy. Obecné soudy podle jejího názoru zjevně nerespektují význam katastru nemovitostí, když omezují právotvorné účinky vkladu pouze na situace, v nichž je zatěžována nemovitost podléhající evidenci v katastru nemovitostí. Takovýto závěr je přitom v předmětné věci nedůvodný, protože nemovitost ve vlastnictví stěžovatelky předmětem evidence v katastru nemovitostí je, tudíž by k ní právo odpovídající věcnému břemenu mohlo (a mělo) být zapsáno. Na podporu svého tvrzení stěžovatelka upozorňuje, že , o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve svém s takovou situací výslovně kalkuluje. K tomu dodává, že , , v a násl. výrazně posílil princip materiální publicity zápisů do veřejných seznamů, a je proto žádoucí, aby bylo náležitým způsobem evidováno i takové právo, které stěžovatelka s vedlejší účastnicí měly v úmyslu založit smlouvou.

II.

Vlastní posouzení

5. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozsudků, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zdůrazňuje, že není další procesní instancí v řízení před obecnými soudy a obecně mu nepřísluší ani přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, ani sjednocovat jejich judikaturu. Do jejich rozhodovací činnosti tak není oprávněn zasáhnout v případě jakékoliv nezákonnosti nebo jiné nesprávnosti, nýbrž toliko tehdy, byla-li jejich postupem porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Takovýto případ představuje především porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, např. přepjatý formalizmus. V projednávané věci ovšem takovýto zásah shledat nelze. Obecné soudy se dostatečným způsobem vypořádaly s návrhem stěžovatelky, přičemž jejich závěry, na jejichž základě byl tento návrh zamítnut, jsou přesvědčivé a z ústavněprávního hlediska jim nelze nic vytknout. Ve zbytku postačí odkázat na odůvodnění napadených rozsudků.

7. Vzhledem k tomu, že napadenými rozsudky nebyla porušena základní práva stěžovatelky, Ústavnímu soudu nezbylo, než její ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2014

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu