Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3069/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Hany Olehlové, zastoupené Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem, se sídlem Panská 1, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, č. j. -354, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti shora označenému rozsudku obecného soudu, a to v plném rozsahu. V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení, kterého se stěžovatelka účastnila jako žalovaná 4/. Výrokem I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, č. j. -354, bylo o odvolání žalobkyně rozhodnuto tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2/ a 3/ se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 4. 2012, č. j. -316, zrušuje a řízení se mezi těmito účastníky zastavuje. Výrokem II. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se určuje výlučné vlastnické právo žalobkyně k pozemku a že žalovaní 1/ a 4/ jsou povinni společně a nerozdílně žalobkyni nahradit náklady řízení ve výši 60 445, 50,- Kč.

Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 5. 2014, informací dostupných na serveru infoSoud (www.justice.cz) a vyžádaného stejnopisu podání Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka dne 1. 10. 2013 napadla výrok II. stejného rozhodnutí dovoláním, o kterém Nejvyšší soud dosud pravomocně nerozhodl.

Ústavní stížnost je zčásti podaná osobou zjevně neoprávněnou a zčásti je nepřípustná.

Pokud se jedná o napadení výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, č. j. -354, je nutno konstatovat, že jím bylo rozhodováno pouze o žalobkyni a žalovaných 2/ a 3/. Do právního postavení stěžovatelky tímto výrokem žádným způsobem zasaženo nebylo. Proto je ústavní stížnost v tomto rozsahu podána osobou zjevně neoprávněnou.

Pokud se jedná o napadení výroku II., Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán a zároveň také Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná. V platném právu je tato zásada vyjádřena v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V civilním řízení soudním to znamená, že je v prvé řadě na obecných soudech, aby poskytly ochranu základním právům a svobodám stěžovatele (srov. y). Ustanovení dále uvádí, že výše konstatované pravidlo platí i pro mimořádný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Pokud stěžovatelka výrok II. napadla mimořádným opravným prostředkem a bude o něm rozhodnuto tak, že není přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení , dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovatelce tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, č. j. -354, podle jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou a ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, č. j. -354, odmítl podle jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2014

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj