Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2034/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jaroslava Baráka, zastoupeného Mgr. Janem Šarmanem, advokátem se sídlem Pekárenská 12, Brno, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 3. 2013 č. j. -155, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení shora uvedeného usnesení, neboť má za to, že jeho vydáním došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle d (dále jen "").

Obvodní soud pro Prahu 2 výše uvedeným usnesením vyloučil k samostatnému projednání řízení o částce pět milionů korun s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. od 6. 10. 2011 do zaplacení, neboť žalobce (dále jen "stěžovatel") ani po poučení podle a odst. 3 řádně nedoplnil svá tvrzení a soud z důvodu řádné projednatelnosti návrhu učinil jak výše uvedeno.

Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje především tím, že Obvodní soud pro Prahu 2 nesprávně a nedostatečně posoudil aplikaci , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění (dále jen ""); dále, že soud v řízení provedené důkazy řádně nevyhodnotil, když s ohledem na stěžovatelem tvrzenou nemajetkovou újmu nerozlišil dvě časová období (před a po 27. 4. 2006) a nerespektoval stěžovatelovo tvrzení, že jedenáctiletým trestním řízením došlo k jednoznačnému způsobení morální újmy jemu i jeho blízkým.

Obsah ústavní stížností napadeného usnesení, jakož i průběh řízení ve věci, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadené rozhodnutí, tak i procesní stránka jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Podstatou ústavní stížnosti je v prvé řadě pouze polemika stěžovatele s aplikací ve věci samé a posouzení toho, zda došlo ke způsobení nemajetkové újmy v období předcházejícím a v období následujícím po přijetí Napadené procesní rozhodnutí je dostatečně odůvodněno; argumentace stěžovatele se navíc týká především vlastní žalované věci a nikoliv ústavní stížností napadeného rozhodnutí a není proto ani přiléhavá.

Ustanovení orgánu ochrany ústavnosti umožňuje v zájmu racionality a efektivity řízení odmítnout podání, které sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že takovému podání nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nenaplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

,

).

Za dané situace Ústavní soud nezjistil v napadeném rozhodnutí okolnosti, které by svědčily o zásahu do základních práv stěžovatele. O ústavněprávně relevantní exces či libovůli v interpretaci aplikovaného podústavního práva očividně nejde; obecným soudem uplatněný právní názor je řádně, srozumitelně a logicky odůvodněn.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu