Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
84853.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 3392/13
Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Kruberta, zastoupeného Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem Ve Vinicích 553/17, 276 01 Mělník, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. září 2013 č. j. 9 Afs 51/2012 -38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů v celém rozsahu z důvodu porušení jeho základních, ústavně zaručených práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a čl. 6 ve spojení s čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva) a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Dodatečným platebním výměrem č. j. 14761/04/049971/3857 ze dne 17. 5. 2004 byla správcem daně Finančním úřadem v Benátkách nad Jizerou stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 1999 ve výši 24 305 Kč. Proti dodatečnému platebnímu výměru podal stěžovatel odvolání, které bylo zamítnuto. O správní žalobě stěžovatele proti tomuto rozhodnutí rozhodl Městský soud v Praze svým rozsudkem č. j. 8 Ca 213/2007 -65 ze dne 30. 8. 2007 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolacího finančního ředitelství pak opětovně rozhodlo o podaném odvolání svým rozhodnutím ze dne 30. 1. 2008 č. j. 472/08-1100-203537 tak, že vyměřenou daň ve výši 24 305 Kč snížilo na 23 255 Kč. Stěžovatel podal novou správní žalobu, kterou Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 18. dubna 2012 č. j. 7 Ca 100/2008- 25 -30 zamítl. Nejvyšší správní soud svým napadeným rozsudkem ze dne 12. září 2013 č. j. 9 Afs 51/2012 -38 kasační stížnost stěžovatele též zamítl. V posuzovaném období byl stěžovatel členem sdružení "Dřevovýroba Emil Krubert a syn". Členové sdružení si podle smlouvy rozdělovali příjmy a výdaje rovným dílem, tj. jednou třetinou. Na základě provedené daňové kontroly vyloučil správce daně v posuzovaném období z daňově uznatelných nákladů sdružení konkrétní náklady, a to náklady deklarované jako výdaje v hotovosti vynaložené za nákup dřevěných palet od fyzických osob. Dle závěrů správních orgánů členové sdružení faktické vynaložení vyloučených nákladů neprokázali a pro jejich uplatnění tak nebyla splněna zákonná podmínka stanovená v § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Z tohoto důvodu musel být příslušným poměrem upraven i podíl nákladů všech členů sdružení, včetně matky stěžovatele, která byla v postavení spolupracující osoby.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že je přesvědčen, že postupem správních orgánů a soudů, zejména účelovou interpretací ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, při současném odhlédnutí od reálně vynaložených výdajů (zaplacení kupní ceny za vykoupené palety), neprovedením navrhovaných důkazů a neobjektivními závěry, přijatými v průběhu daňového a soudního řízení, mu byla odňata možnost důkazními prostředky prokázat chybný závěr správce daně a že mu bylo upřeno právo na správné stanovení daňové povinnosti.
II.
4. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu , ve znění zákona č. 404/2012 Sb. , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Nad rámec uvedeného Ústavní soud sděluje, že podle článku 83 Ústavy České republik y je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal. V této věci Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nenastaly žádné okolnosti, které by odůvodňovaly jeho zásah do postupu obecných soudů. Napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je naopak přesvědčivě odůvodněno a do základních práv stěžovatele nezasahuje.
7. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus (srov. např. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
ze dne 25. 9. 2007, N 148/46 SbNU 471). Takové pochybení Nejvyššího správního soudu však Ústavní soud rovněž neshledal.
8. Na základě výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu , a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu