Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1785/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ali Brem Hamada, zastoupeného Mgr. Tomášem Sýkorou, advokátem se sídlem Dlouhá/16, 110 00 Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 11. 2012 č. j. -21, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2013 č. j. -49 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014 č. j. -80, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 23. 5. 2014 domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3, jež bylo posléze potvrzeno Městským soudem v Praze, bylo rozhodnuto o nařízení exekuce na majetek stěžovatele coby povinného. Stěžovatel napadl obě rozhodnutí dovoláním u Nejvyššího soudu. Ten usnesením ze dne 14. 1. 2014 č. j. -80 dovolací řízení zastavil pro nesplnění podmínky povinného právního zastoupení ( ). Dle vyjádření stěžovatele mu předmětné rozhodnutí dovolacího soudu bylo doručeno dne 30. 1. 2014. Ústavní soud nicméně ověřil u Obvodního soudu pro Prahu 3, že se tak stalo až 7. 2. 2014, pročež bude vycházet z tohoto pozdějšího data.

3. Ústavní soud předesílá, že se jedná o v pořadí druhý návrh stěžovatele v téže věci. První ústavní stížnost stěžovatele zaevidována pod

sp. zn.

byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 3. 2014. Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti stanovené , o Ústavním soudu (dále jen " "), zejména trpěl vadou tkvící v nedostatku právního zastoupení, byl stěžovatel přípisem ze dne 25. 3. 2014 vyzván k jejímu odstranění, k čemuž mu byla stanovena lhůta 30 dní. Výzvou doručenou mu dne 18. 4. 2014 byl stěžovatel opětovně vyzván k odstranění vad návrhu, a to ve lhůtě 20 dní, která uplynula dnem 8. 5. 2014. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v této lhůtě a ani několik týdnů poté vytýkané vady neodstranil, přičemž ani nepožádal o její další prodloužení, byla jeho stížnost odmítnuta podle usnesením

sp. zn.

ze dne 20. 5. 2014.

4. Dne 23. 5. 2014 Ústavní soud obdržel přípis Mgr. Tomáše Sýkory, v němž jej informuje, že byl na základě rozhodnutí předsedy České advokátní komory č. j. 1286/14 ze dne 29. 4. 2014 určen advokátem pro zastupování stěžovatele v řízení vedeném pod

sp. zn.

. Předmětné rozhodnutí mu přitom bylo doručeno již 5. 5. 2014. Vzhledem k tomu, že řízení vedené pod

sp. zn.

bylo ukončeno, byla věc nově zaevidována pod

sp. zn.

.

5. Ústavní soud předem podotýká, že pro posouzení ústavní stížnosti nebyl rozhodující samotný fakt, že v dané věci již jednou rozhodoval, neboť jeho usnesení, jímž se návrh odmítá, nevytváří překážku věci rozhodnuté (cf. ). Stěžovatel se za těchto okolností mohl obrátit na Ústavní soud znovu, musel tak však učinit ve lhůtě stanovené .

6. Jak ovšem plyne z výše uvedených skutečností, stěžovatel podal svůj druhý návrh na zahájení řízení až dne 23. 5. 2014, tedy zcela zjevně po lhůtě k podání ústavní stížnosti, jež uplynula dnem 7. 4. 2014. Nedostatečnou procesní aktivitu stěžovatele resp. jeho právního zástupce v řízení vedeném pod

sp. zn.

, která vedla k odmítnutí ústavní stížnosti pro vady, není možné zhojit podáním dalšího návrhu po lhůtě stanovené , jež je kogentní a nelze ji prominout. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele podle ustanovení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě.

7. V části směrující proti rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Stěžovatel sice napadl tato rozhodnutí dovoláním, avšak nebyl právně zastoupen, což vedlo k zastavení řízení před Nejvyšším soudem. Za těchto okolností nastává z procesního hlediska stejná situace, jako by tento prostředek neuplatnil vůbec, pročež nejsou splněny podmínky k projednání ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2014

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj