Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1013/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 997/15, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 10. 2012 č. j. -42 a rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013 č. j. -74, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel s poukazem na porušení d a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod oponuje v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů, vydaným v jeho občanskoprávní věci; současně je názoru, že podaná stížnost je přípustná dle 75 odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť ač dosud nevyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv, svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.

Z připojeného procesního spisu se podává, že Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně napadeným rozsudkem potvrdil rovněž v záhlaví označený rozsudek, jímž Okresní soud ve Zlíně zamítl stěžovatelovu žalobu, jíž se domáhal "vyslovení neplatnosti souhlasného prohlášení účastníků o určení otcovství k nenarozenému dítěti". Oba soudy dospěly k závěru, že určovací žaloba podle ustanovení není způsobilým prostředkem k dosažení nápravy, kterou stěžovatel sleduje; jím je výlučně žaloba na popření souhlasným prohlášením založeného otcovství ve smyslu ustanovení , příp. zákona o rodině.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu stěžovatel, ač o něm poučen, nepodal; z obsahu ústavní stížnosti se podává, že nicméně vychází z toho, že v jeho věci bylo přípustné.

Za tohoto předpokladu je však ústavní stížnost ve smyslu ustanovení nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (dovolání), a podle téhož zákona pak musí být soudcem zpravodajem bez jednání odmítnuta. Stěžovatelem dovolávané ustanovení se zde neuplatní, neboť zjevně slouží jinému účelu (ostatně stěžovatel ani tvrzený přesah vlastního zájmu nikterak nedokládá).

Neprosadil-li by se tento předpoklad přípustnosti dovolání, tj. nešlo-li o věc určení či popření rodičovství ve smyslu , a dovolání tím přípustné ze zákona (objektivně) nebylo, je však ústavní stížnost podána po uplynutí dvouměsíční lhůty k jejímu podání ( ), důsledkem čehož je její odmítnutí pro opožděnost podle téhož zákona, a to rovněž bez jednání soudcem zpravodajem. O dobrodiní ustanovení nelze uvažovat už vůbec.

Co do zde rozhodného doručení rozsudku odvolacího soudu se z procesního spisu podává, že stěžovatel byl zastoupen advokátkou Mgr. Petrou Křenkovou, které byl rozsudek dne 25. 3. 2013 doručen do datové schránky. Okolnost, že by v řízení před odvolacím soudem již zastoupen nebyl, jak nyní stěžovatel uvádí, se ze soudního spisu nepodává; podává se naopak z něj, že si rozsudek osobně vyžádal a okresní soud mu jej "po zaplacení kolků" zaslal s průvodním dopisem datovaným 13. 8. 2013. I kdyby tedy lhůta k ústavní stížnosti měla běžet až od této doby, v den jejího podání (14. 3. 2014) již marně uplynula rovněž.

Již jen nad tento rozhodný rámec stojí za zaznamenání, že výsledek řízení o ústavní stížnosti by nemohl být stěžovateli příznivý ani v případě, že by stížnost byla projednatelná. Obecné soudy totiž vedly řádný proces a použily adekvátní právo, které také správně a v souladu s tradičním a konsolidovaným výkladem aplikovaly, pročež ani ústavně zaručená práva stěžovatele v tomto řízení dotčena, natožpak porušena, být nemohla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2014

Vladimír Kůrka, v.r.

soudce zpravodaj