Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3308/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Ivana, zastoupeného Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 1. 2011 č. j. -113 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011 č. j. -141, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 3. 11. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, jež byla posléze doplněna tak, aby splňovala základní podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo mimo jiné porušeno jeho základní subjektivní právo na ochranu osobní integrity, na ochranu zdraví a na spravedlivý proces ve smyslu , a d (dále jen ""). Řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, se přitom věcně zabývalo otázkou výživného pro rozvedenou manželku, jež požadovala žalobkyně po stěžovateli. Stěžovatel v ústavní stížnosti jednak namítá, že soudy nesprávně posoudily důvody zániku manželství (manželství neztroskotalo výlučně vinou stěžovatele), když nadto při stanovení výše jeho vyživovací povinnosti nebyl podle stěžovatele dostatečně zohledněn částečný pokles jeho příjmů, jakož i skutečnost, že si musel hradit náročný stomatologicko-chirurgický zákrok. Konečně stěžovatel namítá, že vycházel z informace uvedené v elektronické databázi InfoSoud, provozované Ministerstvem spravedlnosti České republiky, obsahující informace o průběhu řízení, z níž vyplývalo, že jednání nařízené před soudem I. stupně v právě posuzované věci na 13. 1. 2011, bylo zrušeno. Zrušeno však nebylo a právní zástupce stěžovatele vycházející z této mylné informace se jednání nezúčastnil, čímž ovšem podle názoru stěžovatele bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.

2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

3. Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

4. Ke konkrétním námitkám stěžovatele Ústavní soud uvádí následující.

5. Stěžovatel ve své stížnosti v podstatě dává najevo nesouhlas se zhodnocením dokazování ve věci provedeným a následným právním posouzením věci, přičemž opakuje námitky uplatňované již v řízení před obecnými soudy a staví tak Ústavní soud do role další instance, která mu zjevně nepřísluší. Obecné soudy se posouzení možností a schopností stěžovatele přispívat bývalé manželce na přiměřenou výživu náležitě věnovaly a na jeho námitky bylo vyčerpávajícím způsobem reagováno. Ostatně k odvolání stěžovatele došlo k částečnému snížení rozsahu jeho vyživovací povinnosti, a to právě s ohledem na jím hrazený stomatologicko-chirurgický zákrok, byť ten - jak ve svém důsledku v ústavní stížnosti připouští i sám stěžovatel - má alternativu hrazenou z prostředků veřejného zdravotního pojištění a tuto stěžovatelovu zdravotní indispozici nelze s invaliditou jeho bývalé manželky srovnávat.

6. Pokud se týká námitky stěžovatele, že díky chybnému údaji v databázi InfoSoud se jeho právní zástupce nedostavil k jednání před soudem, protože nařízené jednání mělo být zrušeno (ačkoli nebylo), pak nutno v prvé řadě upozornit, že stěžovatel se nad rámec informace v této databázi z jednání omluvil a odročení nežádal. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že databáze InfoSoud má čistě informativní charakter. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 přitom plyne, že právní zástupce stěžovatele byl v průběhu řízení o případných změnách v nařízených jednáních náležitě informován, a proto neměl důvod se na tuto informaci spoléhat. Nadto ani v odvolacím řízení, ani v ústavní stížnosti samotné stěžovatel nenamítal a nenamítá nic konkrétního, co by alespoň naznačovalo diskrepanci ústavněprávního charakteru způsobenou touto chybou.

7. Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle .

Poučení Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2014

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu