Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1901/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Miroslavy Duškové, proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. j. MPSV-UM/4260/14/4s-HMP, rozhodnutí č. j. MPSV-UM/4261/14/4s-HMP a nečinnosti Úřadu práce ČR, Krajské pobočky hl. m. Prahy (Plzeňská 314, 150 00 Praha 5), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 6. 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky a nečinnosti Úřadu práce ČR, Krajské pobočky hl. m. Prahy. Tvrdila, že jimi byla porušena její ústavní práva garantovaná a , 2 d (dále jen " ").

Stěžovatelka porušení y spatřuje v tom, že žádný z výše uvedených státních sociálních orgánů ve vydaných rozhodnutích nezohlednil její tíživou sociální situaci, zdravotní stav, věk, finanční bídu a nepřiznal jí příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Přestože nemá dostatek peněz na zabezpečení svých základních životních potřeb, ze strany státních orgánů se ji nedostává žádné materiální (resp. zejména finanční) pomoci v této - její dlouhodobé, po několik let trvající - kritické životní situaci. Rovněž žádný pracovník státní sociální péče ji nikdy nekontaktoval, aby s ní projednal její tíživou sociální situaci a pomohl ji řešit, také dosud není rozhodnuto o jejích opravných prostředcích. Stěžovatelka se domáhala nápravy Ústavním soudem, aniž by blíže označila, o jaké řízení se jedná.

Stěžovatelka požádala Ústavní soud o přiznání osvobození od soudních poplatků a náhradu právního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem a připojila doklady o svých majetkových poměrech.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), umožňující následné posouzení její věcné opodstatněnosti.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku vyčerpání všech procesních prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ( ). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že jejím důvodem jsou i samy kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům teprve tehdy, pokud nebyla ochráněna ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci.

V posuzované ústavní stížnosti je nutno poukázat např. na nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243). V tomto rozhodnutí Ústavní soud zformuloval všeobecně uznávanou tezi, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně rozhodnutých, v nichž protiústavnost nelze již napravit žádným jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky podle procesních předpisů.

Podle ustanovení část věty před středníkem je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesním prostředkem poskytnutým zákonem k ochraně práva je podle ustanovení citovaného zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Vycházeje z výše uvedeného má Ústavní soud za to, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud v ústavní stížnosti vyslovuje přesvědčení o nesprávném postupu Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce ČR, Krajské pobočky hl. m. Prahy při rozhodování o námitkách proti rozhodnutí o přiznání příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, měla se nejprve domáhat přezkumu napadeného rozhodnutí v řízení před soudy ve správním soudnictví.

Jestliže řádně nevyužila přípustných prostředků k obraně svých práv, není úkolem Ústavního soudu, aby tuto roli ochránce suploval a opomenutí stěžovatelky napravoval. Naopak svou případnou ingerencí by Ústavní soud mohl nepřípustně zasáhnout do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci k tomu právním řádem povolaných.

Vzhledem k výše uvedenému - a se zřetelem na skutečnost, že nebyly zjištěny podmínky pro postup podle - nezbylo Ústavnímu soudu, aniž by bylo účelné vyzývat stěžovatelku k odstranění vad podání, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnout jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2014

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj