Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2440/13

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Žáčkové, zastoupené Mgr. Kamilem Fotrem, advokátem se sídlem Božanovská 884/10, Praha 9, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 10. 2012 č. j. -388 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2013 č. j. -443, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadených rozhodnutí

1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížností, doručené Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2013, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d (dále jen "").

2. V řízení se žalobci na stěžovatelce domáhali zaplacení peněžité částky, neboť jsou spoluvlastníky nemovitosti, a to každý z ideální 1/4, kterou stěžovatelka dle jejich tvrzení nad rámec výše svého spoluvlastnického podílu (ideální 1/2) užívá. Soud prvního stupně rozhodl tak, že žalobci mají nárok podílet se na výnosech domu ve smyslu ustanovení , (dále jen ""), a z tohoto titulu jim přísluší polovina z částky vypočtené na základě obvyklého nájemného určeného znaleckým posudkem, přičemž ve výsledku tato částka činila 18 950 Kč pro každého z žalobců spolu s úrokem z prodlení. Odvolací soud napadeným rozsudkem pouze změnil rozsudek soudu prvního stupně co do výše přisouzené částky ve vyhovujícím výroku. Ve svých rozhodnutích soudy vycházely mimo jiné ze závěrů učiněných v rozhodnutích vydaných mezi stejnými účastníky ve stejné věci, avšak žalovaná částka se týkala jiného období, a to z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 3. 2009 č. j. -74 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, č. j. -105. Ty pak vycházely z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2006 č. j. -240, kterým bylo stanoveno, že žalobci mají právo podílet se na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví nemovitosti dle ustanovení , a to tak, že pokud se žalovaná stala výlučnou uživatelkou nemovitosti, pak mají nárok na přiměřenou náhradu.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces především v tom, že se soudy nedostatečně zabývaly její pasivní věcnou legitimaci v řízení, přičemž nedostatek pasivní legitimace namítala již ve svém písemném vyjádření k návrhu žalobců. Bylo tak zasaženo do legitimního očekávání stěžovatelky, že se soud bude argumentací jemu předloženou vůbec zabývat.

III.

Hodnocení Ústavního soudu

4. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)], která odráží skutečnost, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (y), a jako takový v rámci této soustavy neplní funkci další instance. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.

5. Ústavní soud pak musí především poukázat na skutečnost, že stěžovatelka již v totožné věci ústavní stížnost podávala, a to proti výše zmíněným rozhodnutím týkajícím se stejného nároku žalobců proti stěžovatelce za jiné období. Tato stížnost byla odmítnuta usnesením

sp. zn.

ze dne 23. 7. 2012. Vzhledem k tomu, že nyní projednávaná stížnost je s dříve projednanou stížností naprosto totožná s výjimkou čísla jednacího napadených rozhodnutí a dat, Ústavní soud pro stručnost odkazuje co do širšího věcného vypořádání se s námitkami stěžovatelky na své dřívější rozhodnutí, od kterého nemá důvod se odchýlit. Nadto dodává, že ani projednávanou ústavní stížností napadeným rozhodnutím není co do ústavní konformity odůvodnění a vypořádání se s námitkami co vytknout, a to ani v otázce pasivní věcné legitimace stěžovatelky, se kterými se soudy vypořádaly i s ohledem na dřívější usnesení Ústavního soudu.

6. Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky podle odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu