Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 426/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Chytila, zastoupeného JUDr. Romanem Chytilem, advokátem, se sídlem Jiráskova 9, 750 00 Přerov, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2013, č. j. -162, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen "").

2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2013, č. j. -162, bylo odmítnuto odvolání žalobce (stěžovatele), kterým v řízení o zaplacení částky 4,835.369 Kč s příslušenstvím brojil proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud odvolání odmítl podle , ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neboť žalobce i přes výzvu (usnesení Okresního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. září 2013, č. j. -158) nedoplnil své odvolání tak, aby z jeho obsahu bylo zřejmé, v čem je konkrétně spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně.

II.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Jednak zpochybňuje samotný fakt, že mu bylo doručeno usnesení, v němž byl vyzván k odstranění vad podání, jednak brojí proti závěrům odvolacího soudu ohledně náležitostí, rozsahu a požadavků na odvolání. Ve vztahu k prvnímu okruhu námitek stěžovatel uvádí, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. září 2013 do datové schránky vůbec neobdržel, a to i přes existenci potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, které je založeno ve spise Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. . Co se týče druhého okruhu námitek, konstatuje, že jeho odvolání netrpělo vadami, pro něž by muselo být odmítnuto. Zdůrazňuje, že odvolání splňovalo všechny náležitosti kladené na podání Bylo v něm specifikováno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá i v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí.

III.

4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""), přičemž dospěl k závěru, že v tomto případě tak tomu není.

5. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

7. V dané věci bylo odvolání stěžovatele usnesením odvolacího soudu odmítnuto z důvodu neodstranění vad. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 16. prosince 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.) konstatoval, že podle může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, disponuje na základě uvedeného ustanovení procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu je třeba žalobu pro zmatečnost podle uvedeného ustanovení považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti.

8. Ústavní soud z ničeho nezjistil, že by stěžovatel žalobu pro zmatečnost podal, natož že by tento mimořádný opravný prostředek již (plně) "vyčerpal", tedy dosáhl rozhodnutí o něm (srov. i ). S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2014

Jiří Zemánek, v. r.

soudce Ústavního soudu