Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1679/14

Ústavní soud rozhodl dne 5. června 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti JUDr. Antonína Frimla, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. března 2014 č. j. -149, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2013 č. j. -125, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 1. 2013 č. j. -102, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 5. 2014, domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení označených rozhodnutí pro údajné porušení a , odst. 3 d (dále jen "Listina", jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Po obsáhlé citaci z judikatury Nejvyššího soudu ČR i napadeného usnesení tohoto soudu stěžovatel zdůraznil svůj nesouhlas s názorem obecných soudů, že řízení proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti o náhradu škody ve výši 8 925,- Kč a zadostiučinění ve výši 200 000,- Kč bylo nutné zastavit (podle věty třetí ), neboť stěžovatel (dříve v procesním postavení žalobce) před podáním žaloby podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), svůj nárok nejdříve neuplatnil u Ministerstva spravedlnosti, jak stanoví Stěžovatel tvrdí, že žalovaná v reakci na žádost o vyjádření k podané žalobě odmítla stěžovatelem uplatněný nárok, což podle jeho názoru lze chápat jako odmítnutí celého jím uplatněného nároku. Tato skutečnost prý s ohledem na délku intervalu mezi vyjádřením žalované a nařízením prvního jednání ve věci samé u příslušného soudu splňuje "konstrukci obou výjimek z povinnosti předběžného projednání nároku uvedených v odůvodnění napadeného usnesení dovolacího soudu".

Stěžovatel je proto přesvědčen, že "bazírování soudu" na předběžném projednání nároku u příslušného ministerstva před podáním žaloby je příkladem "extrémního a absurdního formalismu", neboť soudy tak "nepochopily rozmanitost života a bazírují na jeho šedi".

II.

Z připojených listin se zjišťuje, že Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 29. 1. 2013 č. j. -102 zastavil řízení o žalobě stěžovatele s odůvodněním, že žalovaná Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti popírá, že by stěžovatel své nároky předběžně uplatnil u žalované.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně potvrdil a s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se předmětné otázky konstatoval, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky, které by stěžovateli umožnily domáhat se svých nároků jen soudní cestou.

Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 31. 3. 2014 sp. zn. dovolání odmítl jako nepřípustné, přičemž se v odůvodnění napadeného usnesení podrobně zabýval obsahem své judikatury, v níž dovodil dvě výjimky z povinnosti předběžného projednání nároku na náhradu škody a zadostiučinění. V této souvislosti zdůraznil, že společnou podmínkou v obou případech je jasně vyjádřená neochota žalovaného úřadu, že by při předběžném projednání nároky žalobce neuspokojil. K takové situaci však v projednávané věci nedošlo.

III.

Ústavní soud zvážil námitky stěžovatele i obsah jím napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou námitek stěžovatele je polemika se závěry vyplývajícími z judikatury dovolacího soudu, která byla v projednávané věci oběma obecnými soudy aplikována. Z obsahu ústavní stížnosti je pak zřejmé, že od Ústavního soudu stěžovatel očekává přehodnocení závěrů, k nimž dospěly při svém rozhodování obecné soudy a stěžovatel Ústavnímu soudu předkládá vlastní výklad ve věci aplikovaných ustanovení

Jen v krátkosti lze uvést, že k otázce nároku na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu a ke splnění podmínek řízení se Ústavní soud vyjadřoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2009

sp. zn.

, případně usnesení ze dne 17. 2. 2011

sp. zn.

, dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz). V těchto rozhodnutích Ústavní soud zdůraznil, že předběžné projednání nároku má podle obligatorní charakter, takže byla-li žaloba podána bez předběžného projednání u příslušného úřadu (ministerstva spravedlnosti), jde o nedostatek podmínek řízení ve smyslu a

V projednávané věci stěžovatel u soudu neprokázal, že svůj nárok nejprve uplatnil u příslušného úřadu - Ministerstva spravedlnosti. Za této situace nesplnil podmínku uvedenou v a řízení o jeho žalobě muselo být Obvodním soudem pro Prahu 5 zastaveno podle , neboť se v průběhu řízení nepodařilo odstranit tento nedostatek podmínky řízení. Žalovaná při přípravném jednání a poté i ve svém podání ze dne 6. 12. 2012 uvedla, že v případě řádného uplatnění nároku stěžovatelem, by mu po prokázání výše nákladů právního zastoupení v trestním řízení bylo minimálně v části týkající se majetkové újmy vyhověno "a pokud by se i další tvrzení uvedená v žalobě v rámci předběžného projednání ukázala jako pravdivá, tak by co do základu uznala odpovědnostní titul". Nelze proto souhlasit s tvrzením stěžovatele, že předběžné projednání nároku je požadavkem formalistickým, neboť prý se žalovaná od počátku se k nárokům uplatněným později žalobou stavěla zcela negativně.

V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že k výkladu tzv. podústavního práva, je právě Nejvyšší soud tím orgánem, jemuž přísluší sjednocovat judikaturu obecných soudů. Při výkonu této pravomoci je přirozeně i tento soud, jako orgán veřejné moci, povinen interpretovat jednotlivá ustanovení podústavního práva v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod a zachovávat kautely ústavně konformního výkladu právních předpisů.

Ústavní soud konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 5 postupoval ústavně konformním způsobem, pokud řízení o žalobě stěžovatele podle zastavil, přičemž s postupem tohoto soudu se ztotožnil jak odvolací, tak i dovolací soud. V postupu obecných soudů nelze shledat tvrzené porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu Ústavního soudu