Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1621/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele P. G., právně zastoupeného Mgr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem V Chaloupkách 503, Neratovice, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 22. 2. 2013, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -252 ze dne 15. 10. 2013 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. -288 ze dne 26. 2. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 9. 5. 2014 doručena ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a k ní přiložených kopií napadených rozhodnutí, Okresní soud v Ostravě (dále jen "nalézací soud") rozhodl o svěření nezletilé dcery stěžovatele do výchovy matky, uložil stěžovateli povinnost platit výživné a uhradit doplatek na výživném, a konečně upravil jeho styk s nezletilou. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") jeho rozhodnutí s výjimkou výroku o nedoplatku na výživném potvrdil.

3. Stěžovatel, byť právně zastoupen, napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním u Nejvyššího soudu, přestože z ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen " "), výslovně plynula nepřípustnost dovolání proti rozhodnutím vydaných ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže šlo o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 26. 2. 2014 dovolání s odkazem na toto ustanovení (ve spojení s ustanovením ) odmítl jako nepřípustné, neboť se nejednalo o žádnou z tam uvedených výjimek.

4. Dříve než Ústavní soud přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel přezkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Dospěl k závěru, že ve vztahu k napadeným rozsudkům nalézacího a odvolacího soudu tomu tak není.

5. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud připomíná, že jde o lhůtu kogentní, jejíž nedodržení nelze prominout. Procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu tohoto ustanovení přitom nutno rozumět takový procesní prostředek, který je způsobilý ochranu práva v příslušném řízení přivodit. Je tedy zřejmé, že tímto prostředkem není ze zákona nepřípustné dovolání. Beneficium otevření lhůty pro ústavní přezkum podle se v takovém případě neuplatní, neboť odmítnutí zde nezávisí na uvážení dovolacího soudu.

6. Ze shora uvedeného je přitom patrné, že dovolání bylo v dané věci ze zákona nepřípustné. Posledním opravným prostředkem v dispozici stěžovatele ve smyslu bylo tudíž odvolání, od jehož doručení je třeba počítat lhůtu k podání ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud ověřil u nalézacího soudu, rozhodnutí o odvolání bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 20. 11. 2013. Ústavní stížnost dodaná k poštovní přepravě dne 7. 5. 2014 byla tudíž ve vztahu k rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu podána zjevně po zákonem stanovené lhůtě, a jako takovou ji byl Ústavní soud nucen odmítnout.

7. Ve zbývající části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Jak už bylo naznačeno výše, Nejvyšší soud postupoval zcela v souladu s procesními předpisy a stěžovatel proti jeho rozhodnutí ani ničeho nenamítá. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je dostatečně odůvodněno a Ústavní soud mu nemá co vytknout.

8. Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podána po lhůtě a zčásti zjevně neopodstatněná, pročež mu nezbylo než ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle a odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2014

Jan Musil v. r.

předseda senátu