Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 123/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Ing. Otakara Cwika, zastoupeného Mgr. Stanislavem Strakošem, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, 1. máje 741, proti usnesení soudního exekutora ze dne 15. 8. 2013 č. j. 024 EX 1364/10-116 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2013 č. j. -129, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva").

Napadeným usnesením soudního exekutora byla stěžovateli jako povinnému v exekučním řízení proti němu vedeném, nařízeném usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2010 č. j. -30, uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč podle exekučního řádu a za nesplnění vymáhané povinnosti, a to ani přesto, že stěžovateli byla již pravomocně uložena pokuta ve výši 10 000,- Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále též "odvolací soud") napadené usnesení soudního exekutora změnil tak, že výši uložené pokuty stanovil na částku 20 000,- Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že usnesení odvolacího soudu není dostatečně odůvodněné. Polemizuje zejména se závěry odvolacího soudu ohledně ukládání pokut v rámci exekučního řízení. Namítá, že ačkoli odvolací soud uloženou pokutu snížil, přesto jej zkrátil na jeho právech, neboť měl řízení o odvolání přerušit až do rozhodnutí o jeho návrhu na zastavení exekuce.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost je specifická tím, že je podávána ve stadiu výkonu rozhodnutí, kde - přísně vzato - nejde o rozhodnutí o právu ve smyslu y, resp. Úmluvy, ale o jeho výkon. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podle jeho ustálené judikatury principy spravedlivého procesu vyplývající z hlavy páté y, resp. Úmluvy je nutno přiměřeně vztáhnout i na exekuční řízení [srov. např. nález ze dne 4. 4. 2007

sp. zn.

(N 61/45 SbNU 43), podle něhož oprávněný a povinný mají i v tomto řízení přiměřeně obdobná práva jako účastníci]. Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") standardně ve své judikatuře opakuje, že právo na přístup k soudu podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy by bylo iluzorní, pokud by konečné rozhodnutí zůstalo neúčinné k újmě oprávněné strany; na výkon rozhodnutí tedy musí být pohlíženo jako na nedílnou součást "procesu" pro účely čl. 6 Úmluvy (srov. mj. rozsudek Evropského soudu ze dne 19. 3. 1997 ve věci Hornsby proti Řecku, stížnost č. 18357/91, odst. 40., dostupný na http://hudoc.echr.coe.int).

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadených usnesení s tím, že jejich vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Tvrzená neústavnost napadených rozhodnutí spočívá v nesouhlasu stěžovatele s uložením pokuty v exekučním řízení. Argumentace stěžovatele uplatněná v ústavní stížnosti postrádá ústavněprávní rozměr a je pouze jeho polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu.

V této souvislosti lze též připomenout, že právo na spravedlivý (řádný) proces zakotvené v hlavě páté y, resp. Úmluvy, garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy; jeho účelem je zaručit především spravedlivost řízení, na jehož základě se k rozhodnutí došlo. Výklad a aplikace zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým.

Ústavní soud neshledal, že by při vydávání napadených rozhodnutí došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces. S námitkou stěžovatele týkající se nedostatečného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se nelze ztotožnit. Odvolací soud své rozhodnutí o snížení uložené pokuty srozumitelně objasnil a vyjádřil se také k námitkám stěžovatele ohledně splnění vymáhané povinnosti, resp. nemožnosti jejího plnění. Konstatoval v této souvislosti, že tyto námitky lze uplatnit v řízení o zastavení exekuce, nikoli však v řízení o odvolání proti usnesení soudního exekutora o uložení pokuty. Skutečnost, že stěžovatel s napadenými rozhodnutími nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti. Obsahem práva na spravedlivý (řádný) proces není totiž samozřejmě právo na přijetí takových rozhodnutí, s nimiž by byl stěžovatel spokojen.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu