Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
83964.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 938/14
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Davida Andra, zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 12, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 49 C 2105/2013 , takto:
Ústavní stížnost e odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 1 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava "), ustanovení čl. 1 , čl. 2 odst. 3 , čl. 11 odst. 1 , čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobo d, ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ustanovení čl. 47 Listin y základních práv Evropské unie - zrušil shora označený rozsudek, vydaný v jeho občanskoprávní věci.
Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, kterou se stěžovatel proti žalované (Hypoteční banka, a. s.) domáhal zaplacení částky 5 100 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení (které jí mělo vzniknout tím, že bez právního důvodu účtovala poplatek za správu úvěru ve výši 150 Kč měsíčně), a na náhradě nákladů řízení uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalované částku 4 356 Kč.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího věcného projednání, jak je zakotvuje zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu .
Stěžovatel v ústavní stížnosti - vedle rozsáhlé věcné kritiky napadeného rozhodnutí - namítá rovněž porušení svého práva na zákonného soudce, k němuž mělo dojít tím, že pro vyřízení jeho věci byl obvodním soudem zřízen speciální senát (49 C ), do kterého byl přidělen soudce JUDr. Michal Holub, místopředseda soudu a jeho tiskový mluvčí pro občanskoprávní věci, "u kterého byl v té době znám jeho odmítavý postoj" ke stěžovatelem uplatňovanému nároku, a který si v rozporu s rozvrhem práce "stáhl" i případy, které napadly k soudu v době před jeho zřízením; tím byli současně z rozhodování vyloučeni ostatní soudci, kteří v kauze vrácení bankovních poplatků dosud nerozhodovali. Nadto stěžovatel soudu vytýká, že rozhodl bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , přestože v dané věci podmínky pro takový postup splněny nebyly, neboť souhlas s tím vyjádřil ve zcela odlišné procesní situaci, než která posléze (nevydáním elektronického platebního rozkazu) nastala, a zpochybnil jej posléze i návrhem na přerušení řízení.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ), a takovým prostředkem je i žaloba pro zmatečnost.
To je v dané věci významné potud, že výše shrnuté stěžovatelovy námitky se v dané procesní situaci identifikují - právě - s důvody žaloby pro zmatečnost, a to ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) , event. i písm. e) a § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Z ústavní stížnosti se však nepodává, že by stěžovatel žalobu pro zmatečnost podal, natožpak, že by již tento mimořádný opravný prostředek (plně) "vyčerpal", resp. dosáhl rozhodnutí o něm (srov. i ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu ).
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu , a to mimo ústní jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2014
sp. zn. III. ÚS 1325/14
a obdobná rozhodnutí v dalších věcech stěžovatele, jakož i jiná rozhodnutí tam odkazovaná).
Není jakkoli důležité, že vedle procesních ("zmatečnostních") námitek uplatnil stěžovatel také námitky věcné, jelikož v řízení o žalobě pro zmatečnost lze dosáhnout téhož, k čemu mají z pohledu stěžovatele tyto námitky sloužit. Ani dostupnost ústavní stížnosti tím není dotčena, neboť bude-li totiž posléze žaloba zamítnuta, běží nová lhůta k ústavní stížnosti od doručení takového rozhodnutí (viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014
sp. zn. III. ÚS 3368/13
).
Stojí za zaznamenání, že co do těchto věcných námitek platí, že jsou identické s těmi, s nimiž se Ústavní soud vypořádal v nálezu ze dne 10. 4. 2014
sp. zn. III. ÚS 3725/13
(dostupný na http://nalus.usoud.cz); jím v bodu 37 uvažovaný postup Nejvyššího soudu potom nalezl reálného výrazu ve Stanovisku jeho občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 23. 4. 2014 (dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2014
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj