Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 739/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti Lenky Krejčové, zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 12, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2014 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka podanou ústavní stížností žádá o zrušení shora označeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým měla být porušena ustanovení y (dále jen " "), ustanovení , , , a a 2 d, ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ustanovení y základních práv Evropské unie.

Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka proti žalované (Hypoteční banka, a. s.) domáhala zaplacení částky 7 200,- Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení (které jí mělo vzniknout tím, že bez právního důvodu účtovala poplatek za správu úvěru ve výši 150 Kč měsíčně), a na náhradě nákladů řízení uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalované částku 8 712,- Kč.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené . V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti mj. namítá porušení svého práva na zákonného soudce z toho důvodu, že pro vyřízení jeho věci byl obvodním soudem zřízen speciální senát ( ), do kterého byl přidělen soudce JUDr. Michal Holub, místopředseda soudu a jeho tiskový mluvčí pro občanskoprávní věci, "u kterého byl v té době znám jeho odmítavý postoj" ke stěžovatelem uplatňovanému nároku, přičemž si uvedený senát v rozporu s rozvrhem práce "stáhl" i případy, které napadly k soudu v době před jeho zřízením; tím byli současně z rozhodování vyloučeni ostatní soudci, kteří v kauze vrácení bankovních poplatků dosud nerozhodovali.

Nadto stěžovatelka namítá, že nalézací soud rozhodl bez nařízení jednání dle ustanovení , přestože v dané věci nebyly naplněny materiální předpoklady takového postupu. Svůj postup odůvodnil obvodní soud tím, že s ním stěžovatelka vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Tento souhlas však stěžovatelka udělila v situaci, kdy byla přesvědčena, že tvrzené skutečnosti a předložené důkazy zcela dokládají její nárok. Následný vývoj však ukázal, že soud toto přesvědčení nesdílí, a navíc po zrušení elektronického platebního rozkazu soud obdržel vyjádření žalované (obsahující řadu tvrzení a důkazů) a následnou stěžovatelčinu repliku (rovněž obsahující některá nová tvrzení); kromě toho stěžovatelka svůj původní souhlas zpochybnila i svým návrhem na přerušení řízení. Z těchto důvodů má stěžovatelka za to, že obvodní soud neměl rozhodnout bez nařízení ústního jednání.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( ).

Stěžovatelčiny výše uvedené námitky se za situace, kdy se jedná o jednoinstanční řízení (z důvodu bagatelnosti věci), překrývají s tzv. zmatečnostními důvody ve smyslu ustanovení , event. i písm. e) a Z ústavní stížnosti se však nepodává, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost podala, natož pak, že by již tento mimořádný opravný prostředek (plně) "vyčerpala", tedy dosáhla rozhodnutí o něm (srov. i ustanovení ).

Ústavní stížnost je ke standardním procesním institutům ochrany práv prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že rovněž obecné soudy jsou povolány k ochraně základních práv fyzických a právnických osob ( y), a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu jimi vedeného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Obecně proto platí, že navrhují-li stěžovatelé v ústavních stížnostech odstranění vad rozhodnutí obecných soudů, mělo by to být jen v případech, kdy se jim nepodařilo docílit zjednání nápravy cestou obecného soudnictví. Jestliže však stěžovatelé své věci, chápáno materiálně, tj. v komplexu celého právního řádu, před obecnými soudy řádně neukončili, vystupuje zde překážka provedení věcného ústavněprávního přezkumu (srov. k tomu například judikaturu Ústavního soudu zreprodukovanou v usnesení ze dne 4. 3. 2014

sp. zn.

, popř. usnesení ze dne 20. 3. 2014

sp. zn.

). Tato překážka svou povahou (ve vztahu k subsidiaritě ústavní stížnosti) dopadá jak na situaci, kdy stěžovatelé souběžně s ústavní stížností podali procesní prostředky k ochraně svých práv v rámci obecného soudnictví, tak (resp. tím spíše) na situaci, kdy stěžovatelé právním řádem nabídnutou možnost vydat se (ještě) cestou obecného soudnictví ani nevyužili.

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Nadto je možno dodat, že pokud jde o stěžovatelčiny námitky směřující do merita věci (jež netřeba na tomto místě rekapitulovat), jedná se o námitky obdobné s těmi, se kterými se Ústavní soud vypořádal v nálezu ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(dostupný na http://nalus.usoud.cz); jím v bodu 37 uvažovaný postup Nejvyššího soudu potom nalezl reálného výrazu ve Stanovisku jeho občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 23. 4. 2014 (dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2014

Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj