Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2843/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 274, Týniště nad Orlicí, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -534 ze dne 25. 6. 2013 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. -504 ze dne 21. 1. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, garantované v d (dále jen " ").

Jak Ústavní soud z připojeného spisového materiálu zjistil, stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. -504 ze dne 21. 1. 2013 uznán vinným trestným činem křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 175 odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Trestná činnost, jíž se stěžovatel dle zjištění obecného soudu dopustil, zkráceně řečeno spočívala v tom, že společně se svým otcem, spoluobžalovaným P. J. st., jako svědci v civilním řízení vedeném před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou po řádném poučení lhali o realizaci a platbě prováděných prací na stavbě rodinného domu v obci J., aby při vypořádání společného jmění manželů J. zvýhodnili P. J. ml.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně posléze podali oba obžalovaní odvolání, které však Krajský soud v Hradci Králové unesením č. j. -534 ze dne 25. 6. 2013 podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl jako nedůvodné.

V ústavní stížnosti označil stěžovatel procesní postupy orgánů činných v trestním řízení i jejich rozhodnutí za nesprávné, odporující znění trestního řádu a porušující ústavní principy České republiky jako právního státu. Podle názoru stěžovatele trpělo řízení před soudem prvního stupně podstatnými vadami, nalézací soud se nedostatečně vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a nesprávně právně kvalifikoval jednání popsané v obžalobě. Výrok o vině soud pak dle přesvědčení stěžovatele chybně založil na protokolech o jednání ve věci a výsleších "zcela zaujatých svědků", příbuzných protistrany v civilním sporu, přestože se jednalo o důkazy svým obsahem i účelem velmi rozporné. Ve vztahu k protokolům o jednání soudu v civilním řízení stěžovatel dále poznamenal, že byly pořízeny v rozporu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů, jinými slovy byly získány nezákonně. Zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele se měl dopustit následně i odvolací soud, neboť "nereparoval" výše uvedená pochybení soudu prvního stupně.

II.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu y, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Ústavní soud předesílá, že projednávaná ústavní stížnost je založena na totožné argumentaci jako návrh ve věci spoluobžalovaného P. J. st., o němž bylo vedeno řízení pod

sp. zn.

. V tomto řízení byl Ústavní soud konfrontován po skutkové i právní stránce se shodným případem, přičemž shledal, že závěry Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i postup, jímž nalézací, potažmo odvolací soud k těmto závěrům dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní posuzované věci, proto na odůvodnění usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 4. 2014 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný a v části, zahrnující námitku nesprávné právní kvalifikace jednání stěžovatele, odmítnout dle jako návrh nepřípustný.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu