Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3459/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky Jitky Votavové, zastoupené JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem Na Hřebenech II, 1718/8, Praha 4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 12. 2011 č. j. -357 [správně č. j. -35] a proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 4. 2012 č. j. -14 [správně č.j. -14], spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 19. 8. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení 1) rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 12. 2011 č. j. -35, 2) usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 4. 2012 č. j. -14, 3) platebního rozkazu vydaného Okresním soudem Rakovník ze dne 7. 5. 2010 č. j. -39, 4) usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 27. 5. 2010 č. j. -44, 5) usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 19. 4. 2012 č. j. -9. Zároveň stěžovatelka žádá odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí ve smyslu . O ústavní stížnosti proti rozhodnutí pod bodem 3 až 5 rozhodl Ústavní soud tak, že ústavní stížnost v rozsahu brojícím proti těmto rozhodnutím odmítl usnesením ze dne 2. 10. 2013

sp. zn.

, dílem podle a dílem podle (výrok I). Výrokem II. rozhodl tak, že řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutím pod bodem 1 a 2 spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti vyloučil k samostatnému řízení - toto řízení je vedeno pod sp. zn. IV. 3459/13. Argumentaci stěžovatelky je možno shrnout do teze, že žádná z citovaných rozhodnutí ji nikdy nebyla fyzicky doručena, neboť jí bylo podle jejího názoru doručováno nesprávně na adresu jejího trvalého pobytu, tedy na adresu sídla ohlašovny, přičemž jí ani nebyl ustanoven opatrovník ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "" nebo ""). V ústavní stížnosti - její relevantní části - pak stěžovatelka na podporu své argumentace odkazuje mimo jiné na nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2013

sp. zn.

a na nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2013

sp. zn.

. Stěžovatelka má přitom za to, že v záhlaví citovanými rozhodnutími bylo porušeno zejména její základní subjektivní právo na soudní ochranu ve smyslu d (dále jen "") na ochranu majetku ve smyslu Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

K argumentaci stěžovatelky pak Ústavní soud uvádí zejména následující:

Předně je třeba argumentačně vycházet ze stavu, kdy soudy o věci stěžovatelky rozhodovaly (resp. kdy ji doručovaly; nutno poznamenat, že řízení, z nichž vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, byla podle databáze infosoud.justice.cz zahájena 6. 8. 2011, resp. 26. 3.2012) - tedy zda aplikovaly ve znění novely provedené či nikoliv. (konkrétně jeho ust. ve znění před novelou provedenou ) dával osobě možnost - řečeno schematicky - prokázat, že se v místě doručování nezdržovala. Od účinnosti taková možnost již dána není (proto například na danou věc nelze bez dalšího vztahovat závěry nálezu

sp. zn.

). Judikatura Ústavního soudu přitom zjevně vychází z předpokladu - srovnej k tomu právě stěžovatelkou shora citované nálezy - že není samo o sobě neústavní, je-li místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny. Pouze pro to musí být splněny zákonem stanovené podmínky (sama fikce při doručovaní - stěžovatelka přitom v tomto ohledu směšuje ve své argumentaci několikeré chápání fikce - jistě protiústavní také není).

Nad rámec toho budiž ještě okrajově zmíněno, že bude-li stěžovatelka i nadále setrvávat na stanovisku, že v její věci při doručování nebylo postupováno správně, může využít mechanismu, jenž je zakotven v Konečně nelze přehlížet - což je možno dovodit i z narativní části usnesení

sp. zn.

- že stěžovatelka minimálně od roku 2010 měla povědomost, že existují řízení, v nichž vystupuje jako povinná. Bylo tedy na ní, aby si zajistila adekvátní komunikační kanál se soudy, úřady atp. Naznačuje-li stěžovatelka, že podle jejího názoru došlo k chybám i během správního řízení týkajícího se změny místa jejího trvalého pobytu, měla v tomto ohledu podniknout náležité kroky v rámci takového správního řízení.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle . Návrh s ústavní stížností spojený sdílí její osud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu