Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3070/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti společnosti Pivovar Nová Paka a. s., sídlem Nová Paka, Pivovarská 400, zastoupené Mgr. Jozefem Barátem, advokátem se sídlem v Příbrami, nám. TGM 142, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013 sp. zn. a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení d (dále jen "") a ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v její obchodněprávní věci.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. vyhověl žalobě vedlejší účastnice (KOREA EXCHANGE BANK CO., LTD.), jíž se proti stěžovatelce domáhala zaplacení částky 136 079,80 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, ke kterému mělo dojít tak, že bankovní příkaz společnosti Young Chun Trading Co. Ltd. k platbě částky 5 375,46 EUR na účet společnosti Jan Becher, Karlovarská Bechorovka, a. s., omylem zaslala na účet stěžovatelky. Vrchní soud v Praze výše označeným rozsudkem rozsudek krajského soudu ve věci samé potvrdil a Nejvyšší soud následné stěžovatelčino dovolání rovněž ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v řízení nebyl prokázán omyl žalobkyně, neboť jí předkládanéy jsou toliko listinami soukromými, jejichž důkazní sílu (s odvoláním na právní větu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) v řízení dostatečným způsobem zpochybnila; přesto obecné soudy při zjišťování skutkového stavu vycházely výlučně z nich. Dle názoru stěžovatelky tak není vůbec zřejmé, podle jakých pravidel dokazování v projednávané věci proběhlo, čímž mělo dojít k závažnému porušení procesních pravidel ve smyslu závěrů rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

, a napadená rozhodnutí jsou proto zatížena zjevnými prvky libovůle. S odkazem na závěry nálezu

sp. zn.

vytýká nalézacímu soudu nadto překvapivost jeho rozhodnutí, konsekventně navazující na porušení poučovací povinnosti dle ustanovení ; soud měl totiž dospět k závěru, že neprokázala existenci své pohledávky za společností Young Chun Trading Co. Ltd., aniž ji k předložení příslušného důkazu vyzval (v daných souvislostech má stěžovatelka toto rozhodnutí i za nepřezkoumatelné, stejně jako v otázce, na základě čeho soud identifikoval bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně). Stěžovatelka konečně zdůrazňuje, že v době připsání předmětné platby na její účet byla v dobré víře, že jí daný finanční obnos náleží z titulu dosud neuhrazené pohledávky za společností Young Chun Trading Co. Ltd.

Ústavní soud je podle ustanovení y (dále jen "") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníků a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Přestože ze stěžovatelkou dovolávaných ustanovení y a Úmluvy neplyne garance rozhodnutí "správného", jsou pod jejich ochranou situace, kdy interpretace podústavního práva, již obecné soudy zvolily, založila porušení některého (jiného) základního práva, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli, případně je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze o "přepjatém formalismu").

Žádné takové ústavněprávně relevantní pochybení obecných soudů však není v projednávané věci seznatelné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je především řádně a přesvědčivě odůvodněné, uplatněné právní názory jsou obhajitelné, jim odpovídající závěry lze uspokojivě zastávat, a proti rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatelka ani konkrétní argumentaci nepředkládá. Se všemi podstatnými stěžovatelkou vznesenými námitkami se již obecné soudy adekvátně vypořádaly; o výkladovou libovůli jít nemůže.

Ústavněprávní přezkum ve výše vyložených mezích namítaného nedostatku tzv. spravedlivého procesu ve smyslu y je tím vyčerpán.

Již jen nad tento rozhodný rámec se poznamenává:

Podstatou v dané věci indikovaného bezdůvodného obohacení stěžovatelky byla zjevná absence právního důvodu, na jehož základě byla předmětná peněžní částka žalobkyní přikázána na její bankovní účet; okolnost, zda stěžovatelka měla za společností Young Chun Trading Co. Ltd. "nějakou" (jinou) pohledávku ("v přibližně stejné výši") pak není v rámci právního vztahu mezi žalobkyní a stěžovatelkou nikterak relevantní. Jinými slovy, pakliže společnost Young Chun Trading Co. Ltd. nepřikázala žalobkyni, aby převedla inkriminované peněžní prostředky (právě) na bankovní účet stěžovatelky, je takové - omylem založené - jejich připsání na její účet bezdůvodným obohacením na její straně evidentně. Otázka možné náhrady škody, jež mohla být stěžovatelce tímto postupem žalobkyně způsobena, přitom není výsledkem daného řízení dotčena; nemohla však být - stejně jako otázka plnění ze stěžovatelkou tvrzené pohledávky za společností Young Chun Trading Co. Ltd. - předmětem posuzované věci.

Ustanovení umožňuje v zájmu racionality a efektivity řízení odmítnout podání, které sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že takovému podání nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Z výše řečeného je dovoditelné, že podmínky aplikace tohoto ustanovení jsou v dané věci namístě, pročež právě tak Ústavní soud v senátě a mimo ústní jednání v dané věci rozhodl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu