Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1557/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Vítovského, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2012, č.j. -42, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 1. 2011, č.j. -27, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 2. 5. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle d a dále y ČR, jež soudům ukládá, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). V tomto případě Ústavní soud dospěl k závěru, že tyto formální náležitosti podaný návrh nesplňuje.

3. Podle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2012, platilo, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně a Ústavní soud, který je dle y vázán , ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

4. Podle ustanovení věta prvá dále platí, že návrh na zahájení řízení se podává u Ústavního soudu.

5. Z předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , bylo zjištěno, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2012, č.j. -42, bylo právnímu zástupci stěžovatele, Mgr. Janu Panošovi, doručeno do datové schránky dne 14. 6. 2012. Dnem následujícím pak počala stěžovateli běžet šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti, jež marně uplynula dne 13. 8. 2012. Na skutečnosti, že ústavní stížnost byla podána opožděně, nic nemění ani skutečnost, že dne 13. 8. 2012, tj. v poslední den lhůty k podání ústavní stížnosti, byla tato právním zástupcem stěžovatele doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 6, neboť jak již bylo uvedeno výše, byl stěžovatel s ohledem na ustanovení povinen podat svůj návrh přímo u Ústavního soudu. Doručení návrhu jinému orgánu veřejné moci (v nyní posuzovaném případě soudu prvního stupně) nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem, nadto za situace, kdy tyto orgány nemají zákonem stanovenou povinnost takový návrh Ústavnímu soudu postoupit (srov. POSPÍŠIL, I. In: WAGNEROVÁ, E. a kol. s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 636).

6. S ohledem na právě uvedené, jakož i na skutečnost, že nyní posuzovaný návrh byl Ústavnímu soudu doručen prostřednictvím soudu prvního stupně až dne 2. 5. 2014, tedy zjevně až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty, Ústavnímu soudu nezbylo než uzavřít, že ústavní stížnost představuje opožděný návrh ve smyslu .

7. Vzhledem k opožděnosti podaného návrhu pak Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady jeho návrhu spočívající v nedostatku právního zastoupení (srov. ), neboť ani v případě, že by tato vada byla stěžovatelem odstraněna, by tato skutečnost nemohla nic změnit na tom, že návrh byl podán Ústavnímu soudu opožděně a Ústavní soud jej tak nemůže věcně projednat.

8. Pro výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout pro její opožděnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2014

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu