Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2406/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Karla Rožnovského a 2) Anny Rožnovské, obou zastoupených Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem Znojmo, Jana Palacha 4, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 5. 2013, č.j. -37, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností stěžovatelé napadli usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 5. 2013, č.j. -37, jímž soud prvního stupně určil obvyklou cenu majetku zůstavitele (zemř. syna stěžovatelů), potvrdil nabytí dědictví jedinému dědici ze závěti a určil odměnu a náhradu hotových výdajů notářky JUDr. Jany Plochové. Stěžovatelé navrhli zrušení právě uvedeného usnesení, a to z důvodu, že s nimi nebylo v předmětném dědickém řízení jednáno jako s účastníky řízení, přestože bylo prokázáno, že o nich lze mít důvodně za to, že jsou dědici zůstavitele ze zákona. V důsledku toho jim byla odňata možnost v řízení jednat a realizovat tak svá procesní práva. Tím dle názoru stěžovatelů došlo k porušení jejich ústavně garantovaných práv dle a 2 d (dále jen " "), y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvedli, že vzhledem k tomu, že s nimi nebylo jednáno jako s účastníky řízení, nemají ani možnost využít k ochraně svých práv řádných či mimořádných opravných prostředků.

3. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat její formální náležitosti a podmínky přípustnosti.

4. Ústavní soud z vyžádaného spisového materiálu zjistil, že stěžovatelé, i přesto co uvedli ve své ústavní stížnosti, podali za účelem ochrany svých práv odvolání proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 27. 2. 2014, č.j. -71, tak, že odvolání stěžovatelů vyhověl, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně věděl již od počátku předmětného dědického řízení o existenci stěžovatelů, přičemž bylo nepochybné, že o nich lze mít důvodně za to, že jsou zákonnými dědici zůstavitele. S ohledem na právě uvedené tak bylo dle odvolacího soudu namístě, aby soud prvního stupně poté, co byla závětní dědičkou předložena závěť zůstavitele, o této závěti informoval všechny, jimž dosud svědčilo dědické právo, a zjistil jejich stanovisko k předmětné závěti, z něhož mohly vyplynout okolnosti významné pro rozhodnutí o dědickém právu. Pokud tak soud prvního stupně neučinil, pak dle názoru odvolacího soudu nebylo v řízení jednáno s těmi, o nichž lze mít za to, že jsou dědici zůstavitele, čímž došlo k porušení práv těchto osob garantovaných jim y a y.

5. S ohledem na právě uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než uzavřít, že ústavní stížnost směřující proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 5. 2013, č.j. -37, není přípustná. To proto, že jednou z podmínek pro zahájení řízení o ústavní stížnosti je mimo jiné předpoklad pravomocně skončeného předchozího řízení [ ve vztahu k , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Tato podmínka však v nyní posuzovaném případě splněna nebyla, neboť stěžovatelé úspěšně napadli rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním. Tím odpadl i samotný předmět řízení před Ústavním soudem, neboť ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo již zrušeno a stěžovatelé se tak domohli ochrany svých ústavně garantovaných práv přímo v řízení před obecnými soudy.

6. Pro výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jakožto návrh nepřípustný odmítnout podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2014

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu