Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3679/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ladislava Militkého, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou, se sídlem Masná 8, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013 sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 12. 2013, stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne z 30. 8. 2013, sp. zn. (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 13. 6. 2012, č. j. -306 (dále jen "rozsudek městského soudu").

Napadené usnesení bylo vydáno v řízení o jeho žalobě proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti na zaplacení částky 10.000.000 Kč, respektive po částečném zpětvzetí žaloby částky 530.000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2005 do zaplacení, jako náhrady nemajetkové újmy podle , o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), z důvodu nesprávného úředního postupu - průtahů v řízení - ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. . V tomto řízení o náhradě nemajetkové újmy byl úspěšný částečně, když prvostupňovým rozhodnutím mu byla nejprve přiznána částka 55.000 Kč a městským soudem dalších 33.876 Kč. S tím se však stěžovatel nespokojil a podal dovolání, ve kterém rozporoval způsob výpočtu, respektive krácení žalované částky, kdy měl za to, že se jedná o otázku zásadního právního významu.

Dovolací soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že se o otázku zásadního právního významu ve smyslu podle (ve znění účinném do 31. 12. 2012) nejedná. S tím však stěžovatel nesouhlasí a proto podává ústavní stížnost, kdy je přesvědčen, že Nejvyšší soud dostatečně neuvážil veškeré skutečnosti a okolnosti případu.

Stěžovatel poukazuje na své právo na spravedlivý proces a navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

II.

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") rozeznává podle svého jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen připomenout, že ve své rozhodovací činnosti již opakovaně, a to mimo jiné i ve věci jiné ústavní stížnosti stěžovatele (srovnej usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

), konstatoval, že usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání podle někdejšího představuje procesní rozhodnutí, které řeší pouze otázku přípustnosti. Ústavní soud zásadně nepřezkoumává vlastní obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým určí, zda se ve věci jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu či nikoliv. Uvedené uvážení dovolacího soudu zahrnuje v sobě především posouzení toho, byla-li takováto otázka dovolatelem vůbec formulována a v případě, že se tak stalo, má-li vskutku dle mínění Nejvyššího soudu (nikoliv dovolatele) zásadní právní význam. Ingerence do těchto úvah se vymyká z pravomoci Ústavního soudu, jenž by jako orgán ochrany ústavnosti mohl a měl napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušit jedině v situaci, kdyby ústavní stížností napadené rozhodnutí vykazovalo rysy protiústavnosti, například pro jeho svévolnost, pro nedostatek jeho odůvodnění či z jiných ústavní úrovně dosahujících vad. Nic takového však Ústavní soud v nynější věci neshledává, naopak je nutno zdůraznit, že ústavní stížností napadené rozhodnutí je řádně a přesvědčivě odůvodněno.

Odkázat lze ostatně i na závěry ve věci další obdobné stěžovatelovy ústavní stížnosti

sp. zn.

. Stejně jako v tehdejším usnesení musí Ústavní soud ke stěžovatelově polemice se způsobem výpočtu, respektive krácení částky žalované jako náhrada nemajetkové újmy, předkládané v rovině podústavního práva, poukázat na zásadu zdrženlivosti v zasahování Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2014

Stanislav Balík

předseda senátu