Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1302/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti Anny Stojkové, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, doručovací adresa Frýdlant nad Ostravicí, Elektrárenská 125, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. ledna 2014 č. j. -114 a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 12. června 2013 č. j. -71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 7. dubna 2014, stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. ledna 2014 č. j. -114 a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 12. června 2013 č. j. -71 ve výrocích I. a III. s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a právo na rovnost účastníků podle y.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. bylo zjištěno, že žalobce Dražby.net s. r. o. se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného okresnímu soudu dne 21. srpna 2012, domáhal po stěžovatelce zaplacení částky 46 747 Kč s příslušenstvím. Okresní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností uložil stěžovatelce zaplatit žalobci částku 39 030 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 7 717 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a dále stěžovatelce uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 31 046 Kč (výrok III). Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 13. září 2010 byla v souladu s ustanovením , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, mezi žalobcem jako dražebníkem a stěžovatelkou jako navrhovatelem dražby uzavřena smlouva o provedení dobrovolné veřejné dražby nemovitostí v k. ú. Hluk. Od dražby bylo později upuštěno, přičemž v čl. III. odst. 8 uzavřené smlouvy pak byl sjednán pro případ nekonání dražby z důvodů na straně stěžovatelky závazek stěžovatelky, uhradit žalobci náklady vynaložené na materiální zabezpečení přípravy dražby a dále smluvní pokutu ve výši 2 % z nejnižšího podání + DPH. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Na základě odvolání podaného stěžovatelkou Krajský soud v Ostravě rozsudkem, rovněž napadeným ústavní stížností, rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavcích I. a III. výroku, potvrdil. Dále uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení odvolacího řízení částku 9 310 Kč. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že okresní soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval správné právní ustanovení, souhlasil i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal. Odvolací námitky stěžovatelky pak odvolací soud posoudil jako irelevantní.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zopakovala svá tvrzení, která uvedla v průběhu soudního řízení, zejména tvrzení, že upuštění od dražby nepodepsala, nikoho k jednání s žalobcem nezplnomocnila, přičemž žalobce žádnou plnou moc nepožadoval a tvrdila, že písemné (nikoliv faxové) upuštění od dražby nebylo žalobci před konáním dražby doručeno. Přesto byla zavázána hradit částky, které byly podle jejího názoru v rozporu se smlouvou o provedení dražby.

Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkou, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení , ve znění , usnesení o odmítnutí návrhu musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Ústavní soud současně ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce [srov. nález ze dne 10. října 2002

sp. zn.

(N 126/28 SbNU 85) in http://nalus.usoud.cz]. Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Pochybení tohoto charakteru v přezkoumávané věci Ústavní soud nezjistil. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soud prvního stupně i soud odvolací se celou věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Oba soudy podrobně rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Lze konstatovat, že stěžovatelka v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s rozhodnutími obecných soudů a nepřípustně očekává, že napadená rozhodnutí Ústavní soud podrobí dalšímu - v podstatě instančnímu přezkumu. K námitkám obsaženým v ústavní stížnosti je jen možno podotknout, že Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, stejně tak mu nepřísluší nahrazovat hodnocení obecných soudů (tj. skutkové a právní posouzení věci) svým vlastním.

Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat. Za situace, kdy ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal žádný náznak svévole, není ani z tohoto pohledu možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto lze bez dalšího odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí.

Stěžovatelce se nezdařilo doložit porušení namítaných základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky. Jiná porušení stěžovatelka nenamítala a ani Ústavním soudem nebyla jiná porušení zjištěna. Proto Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 20. května 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu