Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1252/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Pavla Byrtuse a Miroslavy Byrtusové, obou zastoupených Tomášem Máchou, advokátem, se sídlem Evropská 2589/33b, 160 00 Praha 6 - Dejvice, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2013, č. j. -141, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že v řízení o neplatnost výpovědi z nájmu bytu došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu odst. d (dále jen " ").

2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. listopadu 2013, č. j. -141, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podaná žalobci (stěžovateli) zamítnuta. Zamítnutí žaloby odůvodnil odvolací soud tím, že byla podána opožděně, tj. po uplynutí 60 denní lhůty stanovené v , , ve znění pozdějších předpisů. Současně žalobce poučil, že proti rozsudku je přípustné dovolání za podmínek vyplývajících z .

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti zpochybňují zejména závěry ohledně počátku počítání lhůty k podání žaloby. V podle jejich názoru nesprávném posouzení věci obecnými soudy pak spatřují porušení práva na spravedlivý proces.

4. Soudce zpravodaj, tak jako v jiných případech, nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost vedle formálních náležitostí vyžadovaných , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), splňuje též podmínku přípustnosti a shledal, že tomu tak není.

5. Ústavní soud je podle y (dále jen Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je ke standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

7. V projednávaném případě byl napaden rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je za podmínek stanovených v - 239 , , ve znění novely provedené (dále jen " "), přípustné dovolání. Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je tedy v ve znění účinném po 1. lednu 2013 pojata poměrně široce a účastníkům řízení se tak otevírá cesta k projednání věci před Nejvyšším soudem.

8. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře považuje dovolání, přípustné podle , za mimořádný opravný prostředek ve smyslu , jehož vyčerpání je, jak bylo uvedeno výše, podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti. Jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je totiž uplatnitelná i jako dovolací důvod podle , že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tato její kvalifikace se přitom uplatní bez ohledu na to, jestli důvody pro závěr o porušení základního práva vycházejí z nesprávného právního posouzení nebo zjištěných vad řízení, zahrnujících i případné vady týkající se provádění a hodnocení důkazů, jejichž důsledkem mohou být nesprávné skutkové závěry. Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva (k tomu blíže usnesení ze dne 28. března 2013,

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

9. Námitky stěžovatelů obsažené v ústavní stížnosti ohledně počátku běhu lhůty pro podání žaloby na neplatnost výpovědi lze pak jednoznačně podřadit pod námitky, které jsou uplatnitelné v rámci dovolacího řízení. I z tohoto důvodu není možný zásah Ústavního soudu.

10. Protože stěžovatelé možnosti napadnout rozsudek odvolacího soudu dovoláním

nevyužili, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 7. května 2014

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj