Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 6/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Bohumilem Budínským, advokátem se sídlem Hradec Králové, Hradební 856/10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2013 č. j. -121, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2012 č. j. -5396 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. května 2012 č. j. -5081, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle , odst. 3 písm. c) a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, trest propadnutí věci a ochranné opatření zabrání věci, jakož i označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti výše uvedenému rozsudku, a dále aby zrušil označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k porušení jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v y a v hlavě páté d (dále jen " "), zejména pak jeho práva podle y. Rovněž namítá zásah do práv zaručených a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Hlavní námitka stěžovatele směřuje proti správnosti právního posouzení stíhaného skutku, když rozporuje naplnění kvalifikačního znaku "velký rozsah" ve smyslu . S tím souvisí i další argument stěžovatele, podle kterého největší část dodávky pervitinu byla na stěžovateli vylákána nepřípustnou policejní provokací v rámci předstíraného převodu prováděného v důsledku aktivity policisty vystupujícího pod jménem Jiří Kropáček. Stěžovatel poukazuje na to, že bez aktivity policejního orgánu by množství distribuovaného pervitinu bylo výrazně menší a nikdy by nemohlo dosáhnout hranice velkého rozsahu.

Ústavní soud po posouzení ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Předně je třeba podotknout, že stěžovatelova výše popsaná argumentace již byla opakovaně uplatněna v řízení před trestními soudy, které se s ní zcela dostatečné vypořádaly. Jak Ústavní soud opakovaně a stabilně zdůrazňuje, není součástí soustavy ostatních soudů a není tak pověřen, vázán respektem k nezávislosti rozhodování těchto soudů, aby jejich rozhodování jakkoliv nahrazoval svým vlastním, nevykročí-li soudy z mantinelů daných zejména hlavou pátou y. Takový exces Ústavní soud v dané věci neshledal.

Pokud jde o posouzení toho, zda množství pervitinu, za jehož distribuci byl stěžovatel odsouzen, odpovídá velkému rozsahu, a zda tedy čin stěžovatele měl být posuzován podle , s touto námitkou se vyčerpávajícím způsobem vypořádal Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde zejména vysvětlil, že v daném případě bylo nezbytné vycházet nikoli z celkového množství drogy, ale z množství účinné látky. Ústavní soud se s touto argumentací v plné míře ztotožňuje.

Co se týče námitky nepřípustné policejní provokace, Ústavnímu soudu nezbývá, než poukázat na svou dosavadní judikaturu (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

a další). Z ní vyplývá, že únosnou míru aktivity překračuje a nepřípustnou provokaci představuje až taková situace, kdy se policejní orgány na trestné činnosti aktivně samy podílejí ve smyslu jejího iniciování, podněcování či rozvíjení.

To se však v posuzovaném případě nestalo. Opět lze odkázat na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž je mj. uvedeno, že stěžovatel prokazatelně jevil velký zájem o uskutečnění obchodu s policistou vystupujícím pod jménem Jiří Kropáček, jednal za účelem dosažení zisku a ze své svobodné vůle, bez nátlaku policejního orgánu. Toto konstatování platí i pro rozsah, v jakém mělo dojít k trestně relevantnímu jednání, tj. distribuci pervitinu, takže v daném případě nelze hovořit ani o policejní provokaci ve vztahu k naplnění kvalifikačního znaku předpokládaného ustanovením .

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu