Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 690/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Daniela Musila, zastoupeného JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Ke Klimentce 15, Praha 5, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci níže specifikovaném, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Dne 21. 2. 2013 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel, jež své stížnostní žádání koncentruje do výsledného tvrzení o porušení jeho základních práv (svobod), jakož i ústavněprávních principů zakotvených zejména v , v , v , v a v d (dále jen " "), zakončuje svou ústavní stížnost následujícím petitem: "Proto stěžovatel zdvořile navrhuje, aby Ústavní soud [...] nálezem [...] I. [...] vyslovil, že postupem Městského soudu v Praze ve věci , který ve věci nařídil veřejné zasedání a brání tak vedlejšímu účastníku ve vydání písemností v listinné i elektronické podobě, byla porušena základní práva stěžovatele, stanovená , , , a y; [...] II. [...] a současně zakázal Městskému soudu, aby v nařizování veřejného zasedání a jeho dalším vedení pokračoval a přikázal mu, aby umožnil České advokátní komoře vrátit zajištěné písemnosti v listinné i elektronické podobě stěžovateli."

Skutkově lze pak ve stručnosti dodat, že proti stěžovateli je podle jeho tvrzení vedeno trestní stíhání. V souvislosti s ním byla v advokátní kanceláři stěžovatele provedena prohlídka jiných prostor a pozemků. Při této prohlídce nebyl dán v případě některých listin a elektronických dat přítomným zástupcem České advokátní komory souhlas k seznámení se s jejich obsahem.

Následně zaslal Obvodní soud pro Prahu 1 Městskému soudu v Praze návrh na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory ve smyslu § 85b odst. 2 a odst. 3 trestního řádu [srov. přípis na čísle listu 1 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. 12. 2012]. Za účelem rozhodnutí o tomto návrhu bylo nařízeno shora stěžovatelem zmíněné veřejné zasedání [srov. číslo listu 30].

Jádro stěžovatelovy ústavní stížnosti a na něj navazujícího vyjádření Městského soudu v Praze, jakož i následné stěžovatelovy repliky se dotýká zákonnosti (respektive ústavnosti) shora citovaného návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1. Vzhledem k níže uvedenému není třeba provádět podrobnější rekapitulaci.

II.

Ústavní soud posoudil stěžovatelovu ústavní stížnost a dospěl k závěru, že je nutno ji z následujících důvodů odmítnout.

Stěžovatel brojí - jak shora výslovně uvedeno - proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. Tu je namístě v prvé řadě uvést, že jak podle doktríny [srov. k tomu Šimíček, V. Ústavní stížnost. 3. vyd. Praha: Linde, 2005, s. 101 a násl.], tak podle judikatury Ústavního soudu [srov. k tomu například nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. (N 78/4 SbNU 234)] připadá - zjednodušeně řečeno - ústavní stížnost brojící proti jinému zásahu orgánu veřejné moci v úvahu pouze tam, jestliže nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, například návrhem na kasaci rozhodnutí orgánu veřejné moci. Přitom je třeba respektovat, že rozhodnutím ve smyslu je akt orgánu veřejné moci (bez ohledu na to, jak je označen a jakou má obsahovou strukturu) způsobilý zasáhnout do právní sféry stěžovatele [srovnej k tomu Šimíček, V. Ústavní stížnost. 3. vyd. Praha: Linde, 2005, s. 97 a násl.].

Sám stěžovatel v ústavní stížnosti cituje - a výslovně uvádí, že mu byl také na rozdíl od jeho obhájce doručen, když ovšem jeho obhájce nežádal zachování lhůty na přípravu a souhlasil, aby veřejné zasedání proběhlo ve stanovený den [srov. číslo listu 30 a násl.] - návrh na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory; k tomu se také pojí ústavněprávní argumentace obsažená v ústavní stížnosti. Již proto je ovšem nutno ústavní stížnost podle odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Nad rámec toho lze poukázat na skutečnost, že Městský soud v Praze o návrhu obvodního soudu stále ještě nerozhodl a bude se relevantní argumentací stěžovatele teprve zabývat. Je tedy otázkou, zda případná, městským soudem konstatovaná, diskrepance způsobena Obvodním soudem pro Prahu 1 je v daném okamžiku sto dosáhnout stěžovatelem tvrzené ústavněprávní dimenze.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu