Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 456/14

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele TORF ZIEGLER, spol. s r. o., adresa Zahradní 916, 357 31 Horní Slavkov, zastoupeného Mgr. Petrem Broďáni, advokátem, se sídlem K. H. Borovského 63, 356 01 Sokolov, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. listopadu 2013, sp. zn. , ve spojení s usnesením soudního exekutora JUDr. Miloslava Zwiefelhofera ze dne 7. července 2013, č. j. 144 EX 4233/13-37, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že soud i soudní exekutor nerespektovali d (dále jen " "), stanovující meze výkonu státní moci, v důsledku čehož došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces podle y.

2. Soudní exekutor, JUDr. Miloslav Zwiefelhofer, usnesením ze dne 7. července 2013, č. j. 144 EX 4233/13-37, uložil stěžovateli, což byl zaměstnavatel manžela povinné, pořádkovou pokutu ve výši 5.000 Kč za neposkytnutí požadované součinnosti ve smyslu a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Soudní exekutor požadoval v rámci součinnosti jednak údaje o existenci zaměstnaneckého poměru manžela povinné, sjednané době jeho trvání, výši průměrné mzdy, a o tom, zda jsou či nejsou prováděny srážky ze mzdy, jednak údaje o známé adrese, telefonním čísle a e-mailu manžela povinné. Stěžovatel na žádost soudního exekutora reagoval přípisem, v němž požadoval vysvětlení, na základě jakých ustanovení právních předpisů soudní exekutor výše specifikované údaje požaduje. Aniž by soudní exekutor na dotaz stěžovatele reagoval, po urgenci o poskytnutí součinnosti uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 5.000 Kč.

3. K odvolání stěžovatele proti uvedenému usnesení Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. listopadu 2013, sp. zn. , rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. Krajský soud v Plzni konstatoval, že podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze postihnout exekucí srážkami ze mzdy i příjem manžela povinné, přičemž toto ustanovení platí i pro provedení exekuce podle exekučního řádu. Pokud zaměstnavatel manžela povinné odmítl poskytnout soudním exekutorem vyžadované informace, ztížil provádění exekuce a soudní exekutor právem postihl stěžovatele pořádkovou pokutou. Krajský soud v Plzni uzavřel, že s ohledem na nové znění není použitelná argumentace stěžovatele ohledně dosavadní soudní praxe, která spočívala v tom, že osoba zaměstnavatele není uvedena v taxativním výčtu exekučního řádu, a proto ji nelze podřadit pod zde uvedené povinné subjekty.

II.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Stěžovatel nejprve rekapituluje okolnosti uložení pořádkové pokuty, přičemž se zaměřuje na to, že poskytnutí součinnosti v zásadě neodmítal, pouze se dožadoval upřesnění rozsahu požadovaných informací tak, aby měl jistotu, že jejich sdělením se nevystaví hrozbě sankce pro porušení povinností plynoucích mu z právních předpisů, zejména pak ze zákona na ochranu osobních údajů. Napadeným rozhodnutím stěžovatel vytýká, že se v nich ani soud, ani soudní exekutor nevypořádali s jeho v řízení uplatněnými námitkami, což vede k jejich nepřezkoumatelnosti a otevírá se možnost pro libovůli v rozhodování, což je v rozporu s y. Uznává, že informace nutné pro provedení exekuce má povinnost soudnímu exekutorovi sdělit, avšak zpochybňuje jejich rozsah - zde uvádí povinnost sdělit zejména adresu, telefonní číslo nebo e-mailovou adresu manžela povinné.

III.

5. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.

6. Při posuzování ústavní stížnosti je třeba vycházet z toho, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je na straně jedné v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení, a proto náleží možnost přezkumu těchto rozhodnutí vydaných v soustavě obecných soudů k základním ústavním principům spravedlivého procesu, ale na straně druhé nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem řízení u obecných soudů byla částka 5.000 Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a další) přitom dal již v minulosti najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

7. S ohledem na výše uvedené je Ústavní soud při přezkoumávání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty oprávněn posuzovat pouze to, zda zde byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky. To však Ústavní soud nezjistil. V předmětné věci dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, nedopustily se svévolného jednání a mezi skutkovým zjištěním a právními závěry obecných soudů neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury. Proto jsou napadená rozhodnutí i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.

8. Stěžovatel není účastníkem exekučního řízení, přičemž jeho postavení je vymezeno exekučním řádem tak, že v postavení zaměstnavatele povinného mu jsou ze zákona uloženy povinnosti související s poskytnutím součinnosti při exekuci. V rámci tohoto postavení byl oprávněn pouze zkoumat, zda exekutor byl pověřen exekucí a proti jakému povinnému směřuje. V dané věci stěžovatel odmítl poskytnout jakoukoliv součinnost, ačkoliv podle § 34 odst. 5 exekučního řádu ve znění od 1. ledna 2013 se povinnost součinnosti (podle § 33 až 33e a § 34 odst. 1 až 3 exekučního řádu) vztahuje i na třetí osoby při zjišťování údajů o majetku manžela povinného v souvislosti s prováděním exekuce, jíž jsou k vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, postiženy součásti majetku manžela povinného. Citované ustanovení spolu s , účinným od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, tedy v době rozhodování soudního exekutora a soudu, představovalo dostačující základnu pro možnost soudního exekutora požadovat součinnost ze strany třetích osob (mj. i zaměstnavatele manžela povinného). Jakkoliv lze váhat nad tím, zda je v pořádku, aby do rozsahu poskytovaných informací spadal požadavek na poskytnutí adresy, telefonního čísla nebo e-mailu manžela povinného, podstatné pro danou věc je, že stěžovatel neposkytl soudnímu exekutorovi vůbec žádné informace (tedy ani informace o mzdě, charakteru pracovního poměru a případných srážkách ze mzdy), ačkoliv k tomu měl na základě zákona povinnost. Za takové situace nelze ani soudnímu exekutorovi, ani soudu vytýkat, že by svými rozhodnutími porušili ústavně zaručená práva stěžovatele. Postup, jaký byl zvolen, byl v souladu se základními právy, neboť stěžovatel byl na možnost uložení pořádkové pokuty upozorněn, a bylo respektováno jeho právo podat proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty odvolání. Soudy svá rozhodnutí náležitě odůvodnily a v jejich argumentaci nelze spatřovat ani rozpor s kogentními ustanoveními zákona, ani přepjatě formalistický přístup k aplikaci uvedené sankce.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo

ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2014

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu