Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1103/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o návrhu stěžovatele CENTRUM CONSULTANT FINANCE, IČ 22827854, se sídlem Sokola Tůmy 1099/1, Ostrava - Hulváky, bez zastoupení, proti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. října 2013 č. j. -41 a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. -54, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Podáním ze dne 19. března 2014, které Ústavní soud obdržel dne 23. března 2014, stěžovatel brojil proti rozhodnutím vydaným v rámci řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy. Stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení před Ústavním soudem.

Podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel nebyl právně zastoupen dle , k návrhu nebyla přiložena plná moc pro zastupování a podání nesplňovalo ani další požadované náležitosti (např. nebylo z něj zřejmé, jaká ústavně zaručená práva měla být porušena a čeho konkrétně se stěžovatel domáhá).

Ústavní soud dlouhodobě judikuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem - což byl i daný případ, jak plyne z níže uvedeného - pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Podle databáze evidence ústavních stížností stěžovatel dosud podal Ústavnímu soudu přes 122 prakticky totožných (vadných) návrhů (viz i např. usnesení

sp. zn.

). Ve většině řízení o těchto jeho ústavních stížnostech byl stěžovatel poučen o zákonných požadavcích na řádnou ústavní stížnost (včetně povinnosti být zastoupen), a to již v době podání nynější ústavní stížnosti. Ústavní soud proto neshledal rozumný smysl znovu vyzývat stěžovatele k odstranění vad nynější ústavní stížnosti, protože mu muselo být zřejmé již v době podání ústavní stížnosti, jak má řádná ústavní stížnost vypadat. Smyslem výzvy k odstranění vady podání je poučit (informovat) procesně neznalého stěžovatele, což by v nyní posuzovaném případě ztrácelo smysl.

To platí tím spíše s ohledem na skutečnosti, podle nichž ve věci vedené pod

sp. zn.

stěžovatel požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta pro zastupování před Ústavním soudem, komora však řízení zastavila (č. j. 632/14 ze dne 19. 3. 2014), neboť stěžovatel, který je právnickou osobou, nedoložil, kdo je oprávněn za něj jednat, resp. nedoložil ani originál plné moci opravňující konkrétní

osobu - Martina Horáka - k jeho zastupování. Stěžovatel pak v řízeních o jeho ústavních stížnostech vady podání neodstranil a Ústavní soud se jal odmítat jeho ústavní stížnosti pro neodstranění vad (počínaje dnem 2. 4. 2014).

Jen pro úplnost soudce zpravodaj dodává, že Ústavní soud nikomu právní zastoupení nezajišťuje. Ustálenou judikaturou nepřipustil přiměřené použití (ustanovení advokáta soudem), když neshledal podmínky pro takový postup podle . Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory [ , , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů], čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává u stěžovatelů obtíže.

Soudce zpravodaj, s ohledem na uvedené skutečnosti, návrh dle ustanovení bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2014

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu