Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 48/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele BYTOVÉHO DRUŽSTVA - Jižní svahy, se sídlem Josefa Kainara 904, Ostrava, právně zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kupkou, advokátem se sídlem Tichá 464/1, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013 č. j. -732, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2011 č. j. -685 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 5. 2008 č. j. -568, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 6. 1. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

2. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti, zejména zda je ústavní stížnost podána oprávněným navrhovatelem.

3. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

4. Z napadeného rozsudku Nejvyššího soudu je zřejmé, že stěžovatel vystupoval v řízení před obecnými soudy jako tzv. hlavní intervent. Účast hlavního interventa v řízení upravuje , podle nějž "kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům".

5. Z průběhu řízení vyplývá, že soudem I. stupně byla intervenční žaloba stěžovatele zamítnuta z toho důvodu, že nebyla podána proti všem účastníkům řízení. Odvolací soud poté odvolací řízení o odvolání hlavního interventa zastavil (výrok I. rozsudku). Na základě dovolání žalobkyně (SUR, společnost pro územní rozvoj, a. s.) byl rozsudek odvolacího soudu zrušen pouze ve výrocích III., IV. a V. V tomto rozhodnutí ze dne 22. 12. 2010 sp. zn. Nejvyšší soud konstatoval, že "Proti napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo zastaveno odvolací řízení o odvolání hlavního interventa v důsledku zpětvzetí odvolání podle ustanovení , věty první, (výrok pod bodem I), rozhodnuto o nákladech takto zastaveného odvolacího řízení (výrok pod bodem II) a rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu žalobkyně, hlavního interventa a žalovaných 1), 3) a 4) (potvrzující část výroku pod bodem III), dovolání přípustné není. Podle ustanovení , věty druhé, o zastavení řízení a o náhradě nákladů řízení rozhoduje soud usnesením; z toho vyplývá, že taková rozhodnutí mají povahu usnesení i tehdy, jsou-li součástí rozsudku. Přípustnost dovolání proti takovým výrokům je proto třeba zkoumat samostatně, podle ustanovení § až 239 upravujících přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, jež nejsou rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou v těchto ustanoveních vypočtena taxativně a rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení a o náhradě nákladů řízení mezi nimi uvedena nejsou (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry lze mutatis mutandis vztáhnout též k rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení). Mimořádným opravným prostředkem určeným k napadení pravomocného usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení je žaloba pro zmatečnost (srov. ). Nejvyšší soud proto dovolání proti těmto výrokům podle ustanovení , věty první, a odmítl". Následně ve věci opětovně rozhodoval odvolací soud a soud dovolací. Účastníkem těchto řízení již stěžovatel nebyl (viz vyjádření dovolacího soudu na str. 4 rozsudku).

6. Ze shora uvedených konstatování je tedy patrné, že účast stěžovatele v předmětném řízení jako hlavního interventa skončila již pravomocným usnesením odvolacího soudu o zastavení řízení o odvolání (na základě jeho zpětvzetí). Z toho lze dovodit, že stěžovateli postavení osoby oprávněné k podání ústavní stížnosti proti následně vydaným rozhodnutím ve smyslu nesvědčí.

7. Pro úplnost ještě Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost proti stejným rozhodnutím obecných soudů podala rovněž žalobkyně - SUR, společnost pro územní rozvoj, a. s. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost pod

sp. zn.

.

7. Z výše uvedených důvodů tak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2014

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj