Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 963/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ladislava Militkého, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 č. j. -90, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel navrhl, aby pro porušení d (dále jen "") Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 31. 5. 2012 č. j. -37 zamítl žalobu stěžovatele proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti o náhradu nemajetkové újmy a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 2. 2013 č. j. -74 toto rozhodnutí potvrdil.

Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl jako opožděné. Z odůvodnění se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 25. 3. 2013, dne 16. 9. 2013 stěžovatel soudu sdělil, že dne 11. 5. 2013 podal dovolání, které tímto podáním doplňuje o plnou moc pro zvoleného advokáta; na výzvu k doložení dokladu o odeslání dovolání (dodacího lístku) soudu prvního stupně, doručenou dne 5. 10. 2013, však nereagoval, resp. doklad, že dovolání dříve skutečně podal, nepředložil. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno (spolu s plnou mocí právního zástupce) prokazatelně až 16. 9. 2013, a proto nezbylo, než je posoudit jako opožděné ( ).

Stěžovatel oproti tomu - v ústavní stížnosti - má za to, že dovolání podal včas, což v řízení také dostatečně prokázal, když obvodnímu soudu dne 13. 10. 2013 zaslal požadované, jmenovitě potvrzení pošty Ostrava 8 č. R 591703098Cz ze dne 11. 5. 2013 o odeslání dovolání, které je podle něj i obsahem soudního spisu. Pokud u obvodního soudu došlo k "nezařazení či ztrátě ... dovolání stěžovatele ze dne 13. 10. 2013", nelze podle něj "dopustit", aby tato skutečnost zapříčinila, že jeho dovolání nebylo řádně projednáno.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ]. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do jejich rozhodovací činnosti vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu,

sp. zn.

).

To se významně zjevuje i v dané věci, jestliže se stěžovatelovy námitky - hodnocené v ústavněprávní rovině - nemohou spojovat s ničím jiným, než s kritikou, že se mu nedostalo spravedlivého procesu (srov. ), a to tvrzením, že dovolací soud vadně posoudil jeho dovolání jako opožděně podané.

Zde - ve smyslu výše řečeného - platí, že o protiústavní výsledek může jít v dané věci tehdy, je-li výrazem zjevného a neodůvodněného procesního excesu, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli; rozpor s požadavky kladenými na spravedlivý proces zakládá též zjištění, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, resp. že není adekvátně - srozumitelně a přesvědčivě - odůvodněno.

Oproti očekáváním stěžovatele však o protiústavnost - v uvedeném smyslu - nejde, neboť žádná z vyložených podmínek pro zásah Ústavního soudu splněna není, a to zcela zjevně.

Nadto není důvod ani pro úsudek, že v rovině samotného podústavního práva je výsledek řízení, jež byl dovolacím soudem ustaven, vadný. Z vyžádaného procesního spisu se nepodává ničeho o tom, že by již dne 11. 5. 2013 stěžovatel skutečně podal dovolání k poštovní přepravě a stěžovatel k tomuto tvrzení žádný důkaz v řízení nepodal, přičemž tak neučinil ani k následné výzvě obvodního soudu. Totéž platí o jeho tvrzení, že naopak na tuto výzvu dne 13. 10. 2013 reagoval; samo o sobě, opět bez adekvátního dokladu, způsobilé k průkazu, že takové podání (doplnění) bylo vskutku učiněno, není, jestliže se ani tato skutečnost z procesního spisu nepodává a stěžovatel k ní v ústavní stížnosti žádný důkaz neohlašuje.

Na podkladě řečeného je tedy namístě uzavřít, že podmínky, za kterých dovolacím soudem provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, tudíž splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu