Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 530/14

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ivany Janů (soudce zpravodaj) a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky Ireny Štrochové, zastoupené JUDr. Ing. Šárkou Krejčířovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Albertova 684/38, Kroměříž, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. prosince 2013, č. j. -647, za účasti Okresního soudu ve Zlíně, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Okresního soudu ve Zlíně, ze dne 10. prosince 2013, č. j. -647, kterým prý bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivé soudní řízení a soudní ochranu dle d (dále jen " "), práva na uplatnění stejných základních práv na všechny případy, které splňují stanovené podmínky dle y, principu právního státu a z něj vyplývajícího principu právní jistoty a předvídatelnosti práva podle y, práva na rovné postavení v soudním řízení a principu nestrannosti soudu dle y a y a práva na projednání věci veřejně a v její přítomnosti dle y.

Z ústavní stížnosti a jejich příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Zlíně svým rozhodnutím, napadeným ústavní stížností, rozhodl, že znalec Ing. Jan Machovec není vyloučen z podání znaleckého posudku ve věci . Soud v usnesení uvedl, že v souvislosti s námitkou podjatosti si vyžádal od znalce Ing. Jana Machovce vysvětlení k průběhu místních šetření v předmětné věci. Znalec uvedl, že jeho vystupování v místních šetřeních byla dána složitostí zjišťování na místě samém a emočně vypjatou situací mezi účastníky řízení. Okresní soud konstatoval, že postup znalce při provedení znaleckého úkonu nemůže být důvodem podjatosti, ani nemůže být příčinou vyloučení znalce z podání znaleckého posudku, když žádné jiné konkrétní skutečnosti, které by odůvodnili závěr, že znalec je pro svůj poměr k věci nebo účastníkům či jejich zástupcům vyloučen z podání znaleckého posudku, žalobci neuvedli.

Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti zejména namítla, že chování znalce při ohledání na místě samém, nepožadování součinnosti po stěžovatelce a druhém žalobci a naopak požadování přítomnosti jednoho ze žalovaných, neochota odkrýt kořenový systém na inkriminovaném pozemku, přizpůsobování se časovým požadavkům žalovaného, zatímco stěžovatelku a druhého žalobce znalec o místním ohledání vůbec nevyrozuměl, jakož i zohlednění pouze svědecké výpovědi žalovaného a nikoliv stěžovatelky či druhého žalobce ve věci, vyvolává podle ní důvodné pochybnosti o nestrannosti a nepodjatosti znalce. Okresní soud se podle jejího názoru dostatečně nevypořádal s jejími námitkami, neuvedl ve svém usnesení všechny okolnosti, potřebné pro správné posouzení věci a řádně je neodůvodnil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že v minulosti opakovaně zdůraznil, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením práv fyzických nebo právnických osob, chráněných běžnými zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace jiných než ústavních předpisů při řešení konkrétních případů, je samostatnou záležitostí obecných soudů. Za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy vyjádřenými v hlavě páté y, nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat do jejich nezávislé rozhodovací činnosti a jejich rozhodnutí rušit.

Ústavní soud rovněž setrvale judikuje, že ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu rozhodnutí, která jsou již konečná a pravomocně rozhodnuta, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity a Ústavní soud není jediným orgánem, jehož úkolem je ochrana ústavnosti.

V daném případě stěžovatelka brojí proti dílčímu rozhodnutí obecného soudu ve věci, která ještě zdaleka není konečně a pravomocně meritorně rozhodnuta a stěžovatelka tak může využít všechny možnosti k ochraně svých práv, které jí právní řád nabízí v řádném řízení. Ústavní soud konstatuje, že jeho úkolem není a nemůže být změna či náprava všech tvrzených pochybení v dosud neskončeném řízení, nýbrž je povolán, po pravomocném skončení věci, posoudit, zda řízení jako celek obstojí z ústavněprávního hlediska. Ve své judikatuře sice připouští výjimky, které spočívají v tom, že ústavní stížností lze někdy napadnout i nemeritorní rozhodnutí, které tvoří samostatnou uzavřenou část řízení a bezprostředně a citelně zasahuje do základních práv stěžovatele. K tomu však v daném případě podle názoru Ústavního soudu nedošlo. Ústavní soud přezkoumal ústavnost postupu obecného soudu a nezjistil nic, co by dané věci dávalo ústavněprávní rozměr. Soud zaujal právní názor, který řádně a racionálně odůvodnil. Ústavní soud jen pro úplnost připomíná, že důkaz znaleckým posudkem je pouze jedním z důkazů, které soud hodnotí zvlášť a ve vzájemné souvislosti s dalšími důkazy, prokazující skutečnosti tvrzené stranami sporu.

Podstata předmětné ústavní stížnosti tedy v zásadě spočívá pouze v odlišném právním názoru stěžovatelky, resp. v názoru, jakým způsobem měl nebo má obecný soud v řízení postupovat. Za této situace, s odkazem na shora uvedené, Ústavnímu soudu nepřísluší jakkoliv zpochybňovat procesní postup soudu, které je a musí být - v dané fázi řízení - nejlépe informován o okolnostech jedinečného případu a již vůbec ne měnit jeho řádně odůvodněné závěry, které jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování. To by v zásadě posunovalo Ústavní soud do role další přezkumné instance v systému všeobecného soudnictví - v daném případě navíc v situaci, kdy ve věci ani není meritorně rozhodnuto - což by bylo rovněž v rozporu s ústavním vymezením jeho kompetencí. V podstatě by se tak stavěl na začátek a nikoliv na konec přezkoumávání konkrétního případu a stal by se jakousi dozorující "superinstancí" nad postupem orgánů veřejné moci. V této souvislosti je třeba znovu zdůraznit princip subsidiarity ústavní stížnosti, jakož i minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

Vzhledem k tomu, že nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2014

Kateřina Šimáčková, v.r.

předsedkyně senátu