Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 898/13

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Peciny, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem Minská 38, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2013 č. j. -176 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2012 č. j. -122, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížností, doručené Ústavnímu soudu dne 13. 3. 2013, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví podle d (dále jen "").

2. Napadeným usnesením Městského soudu v Brně byla zamítnuta stěžovatelova žádost na vydání předmětu (automobilu) z úschovy, který byl do úschovy Městského soudu v Brně vydán na základě žádosti výzvy Policie ČR s odůvodněním, že se jedná o věc důležitou v trestním řízení. Soud první instance odůvodnil zamítavé usnesení tím, že pokud ke složení do úschovy došlo proto, že někdo jiný než příjemce (stěžovatel) uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy, je k jeho vydání zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení. Přihlašovatel se na výzvu soudu ke sdělení, zda s vydáním souhlasí či nikoliv, nevyjádřil. Za takové situace nelze předmět úschovy vydat, ledaže by byl souhlas nahrazen pravomocným rozhodnutím soudu dle ustanovení , (dále jen "").

3. Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání stěžovatele napadeným usnesením, kterým usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a to na základě totožné argumentace, dle které nelze předmět úschovy vydat, nevysloví-li přihlašovatel věci výslovný souhlas. V takovém případě je potřeba postupovat dle ustanovení a podat návrh k soudu na nahrazení souhlasu přihlašovatele.

4. Stěžovatel ve své stížnosti polemizuje se závěry obecných soudů a tvrdí, že nesprávným výkladem zákona bylo zasaženo do jeho práva na ochranu vlastnictví, zakotveného v y, neboť stěžovatel nabyl předmětný vůz v dobré víře. V takovém případě může k nabytí vlastnického práva dojít i v případě, že prodávající vlastníkem není (ustanovení , obchodního zákoníku).

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)], která odráží skutečnost, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (y), a jako takový v rámci této soustavy neplní funkci další instance. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Stěžovatel ve své stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s výkladem podústavního práva obecnými soudy. Předmětem řízení o vydání předmětu úschovy, v rámci kterého byla vydána napadená rozhodnutí, nebylo určení vlastnického práva, to v něm ani nebylo nijak zpochybněno. Vydání věci bylo zamítnuto toliko na základě absence souhlasu přihlašovatele, přičemž tento postup je plně v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními. Stěžovatel byl nadto v rozhodnutích obou stupňů řádně poučen o tom, jak má postupovat, aby mu předmět úschovy byl vydán, tedy že má podat návrh na nahrazení souhlasu přihlašovatele rozhodnutím soudu. Žádný s aspektů projednávané stížnosti proto nedosahuje ústavní roviny.

7. Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky podle odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu